7.Kapitola - Máš dceru

Poprvé se podíváme tam, kde Lynn nevidí. Ze začátku budeme následovat děj na Grimmauldově náměstí. Kdo bude mluvit s kým? O čem se bude jednat? A co z toho všeho bude?
Lynn má podezření... podezření, že za vším jejím chováním jsou blackovské geny, které zdědila po biologickém otci. Přišla na to po hádce s Cho, se svou nejlepší kamarádkou. To ale pominulo... Ale ona se smrtijedem přece stát nechce...

Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Minerva McGonagallová, Sirius Black, Draco Malfoy, Molly Weasleyová

-xXx-

Běžela ve svém kočičím těle po neudržovaném náměstí. Nikdo ji nesměl zahlédnout. Byl sice večer a silně sněžilo, i tak musela být opatrná... Urputně se zamyslela nad Grimmauldovým náměstím číslo 12 a vklouzla do dveří. S tichým puf se zhmotnila opět v přísně vyhlížející profesorku z Bradavic.
"Děkuji ti za pomoc, Molly," řekla laskavě a vykročila halou. Zahnula doleva, sešla schody a ocitla se v chabě osvětlené kuchyni, Molly Weasleyová jí byla v patách. Za stolem seděl mladý muž se světlými vlasy, které začínaly šedivět.
"Remusi," řekla vlídně a vykročila mužovým směrem. Onen Remus zvedl hlavu a v obličeji se mu objevil výraz maximálního překvapení.
"Paní profesorko?" řekl Remus a postavil se, aby si mohl s profesorkou podat ruce.
"Potřebovala bych si nutně pohovořit se Siriusem," pověděla mu profesorka tiše a hleděla Remusovi do tmavých unavených očí.
"Je v přijímacím salonu... stalo se něco?"
"Za prvé by to měl vědět on sám..." povzdychla si profesorka, rozloučila se s Remusem a společně s Molly prošly schody a další halu. Ocitly se v prostorné zatuchlé místnosti. Podél stěn stál masivní nábytek. Přes okna byly staženy dlouhé těžké závěsy, které se pohybovaly jako ve vánku. Na koženém křesle vedle konferenčního stolku seděl muž. Nebyl mladý ani nijak starý, pobyt v Azkabanu ho však změnil. Když se dveře otevřely a obě ženy vstoupily, otočil k nim hlavu. Oči se mu zaleskly a zvedl se. Přispěchal k profesorce a krátce ji stiskl ruku na přivítanou.
"Vítejte, paní profesorko," řekl neurčitě a rozmáchlým gestem mávl směrem do pokoje, "omluvte nepořádek, nejsme na takový bordel zaškoleni..."
"Nedělej si starosti, Siriusi," řekla přesvědčeně profesorka a dívala se na Siriusovy propadlé rysy.
"Čemu vděčíme za vaši návštěvu? Pokud vím, službu máte až v sobotu, což..."
"Nejsem tu za záležitostmi řádu.

Přišla jsem za tebou," skočila mu do řeči profesorka. Sirius nadzvedl obočí a hleděl do přísné tváře jeho dávné kolejní ředitelky, které nadělal společně se svým mrtvým přítelem tolik problémů...
"Nechápu, co by zrovna na mě bylo tak návštěvy hodného?" řekl po chvilce s úsměvem.
"Molly, mohla bych si se Siriusem promluvit o samotě, prosím?" otočila se na ženu, která stála za ní.
"Nebylo by přece jenom lepší..." zkusila Molly, avšak profesorčin pohled ji přesvědčil. Otočila se a zabouchla za sebou dveře. Sirius neurčitě natáhl ruku směrem do místnosti a profesorka se posadila do jednoho koženého křesla s vysokými opěrkami. Sirius se posadil naproti ní a spletl prsty na rukou.
"Nejsem zrovna vhodná osoba..."
"Neprotahujte to, paní profesorko," řekl nekompromisně Sirius a natočil hlavu.
"Kdybych to neprotahovala..."
"O co se jedná?" řekl Sirius. Profesorka na něj chvíli hleděla. Jako by hleděla do očí Lynette Samuelsové... V mysli jí vytanuly vzpomínky na školní tresty, které za těch sedm let udělila Siriusi Blackovi a Jamesi Potterovi...
"Samantha Samuelsová. Říká ti to něco?" Siriusova tvář se opět stáhla v překvapenou grimasu.
"Sam... ovšemže mi to něco říká! Co se s ní stalo?" vyhrkl na profesorku.
"Se slečnou Samuelsovou se nic nestalo..."
"Tak co..."
"Neskákej mi do řeči!"
"Pardon..."
"Jde o to, že slečna Samantha Samuelsová byla těhotná," řekla profesorka a sledovala, jak se Siriusova tvář mění.
"Ano... ale potratila. Dva roky předtím, než..." Siriuse zradil hlas.
"Nepotratila," řekla prostě profesorka McGonagallová a z vnitřní kapsy kabátu vytáhla pořadač. Sirius na profesorku vykulil oči a pootevřel ústa. Co mu to tu vykládá?
"J-jak..."
"Narodila se jí dcera, Lynette Samuelsová-Blacková. Tady," profesorka položila na stolek před Siriuse fotografii, "to je ona." Sirius si fotografii vzal do zkřehlých a necitlivých prstů. Celým tělem mu proletěla třasavka, když pohlédl do šedých očí, tak podobných těm jeho... Lynette Samuelsová stála společně s nějakými dvěma děvčaty a dvěma chlapci u vysokého stromu u jezera, u toho stromu, u kterého tak často stával on. Smála se a kamarádku, která stála nejblíže, držela kolem ramen...Jeden chlapec ji držel kolem pasu, byl vysoký hnědovlasý a druhé děvče držel kolem pasu další chlapec, se světlými vlasy. Smála se stejně, jako její matka, do které se před tolika lety zamiloval. Profesorka k němu mezitím posunula další fotografii. Na té stál on, přibližně v 17 letech. Vedle něj Sam Samuelsová, James Potter, Lily Evansová a Remus Lupin... ty fotografie si byly tak podobné, že to až bylo neuvěřitelné. Lynette se smála, Sam se smála... vlasy jim povlávaly ve svěžím větříku a co chvíli si je rukou posunuly na správné místo... Podíval se na sebe, na mladého kluka, který drží kolem pasu svou přítelkyni a pak na svou dceru... svou dceru... V obličeji měla jeho rysy. Měla stejně tmavé vlasy i stejně zvlněné... Byla přibližně stejně vysoká... a ty oči...
"T-to nemůže být pravda," vydechl z posledního Sirius a oči nemohl odtrhnout od fotografie Lynette. Musela to být pravda... tak podobná...
"Lynette Samuelsová se o tebe hodně zajímá. Byla u mě, dala jsem jí tvou fotografii... hodně to na ni působí... to, že nemá otce," řekla tiše profesorka a podala Siriusovi poslední fotografii. Byla na ní vyfocena jenom Lynette, prefektský a havraspárský odznak měla připíchnutý vedle sebe na hrudi. Na sobě měla bradavický hábit s modrými lemy. Usmívala se a oči jí zářily...
"Proč mi to Sam..."
"Mluvila jsem s ní. Bála se o tebe. Myslela si, že se potom vrátíš a budeš s ní a s vaší dcerou." Sirius se snažil uklidnit, i přesto mu srdce bušilo až kdesi v krku. Vždycky, když očima přeskočil ke své dceři... to není pravda, jeho dcera... proletěla mu tělem třasavka.
"Je stejná, jako ty. Ovšem v kázeňském případě je naštěstí jako její matka," usmála se profesorka, ačkoliv věděla, že Siriusovi moc do smíchu nebude.
"Co mám dělat," řekl zhrouceně Sirius a konečně pohlédl na profesorku naproti němu.
"Nemůžeš dělat nic..." přiznala profesorka.
"Musím mluvit se Sam... a potom s Lynette... Musím se jim omluvit!"
"Nemůžeš nic udělat, Siriusi!"

-xXx-

"Paní profesorko? Mám naléhavý problém..."
"Co se děje, slečno Samuelsová?" Lynn odskočila ke katedře profesorky McGonagallové na konci hodiny přeměňování. Potřebovala to vědět...
"Byl můj otec arogantní, sobecký, egoistický hajzl?" vydechla najednou Lynn a hleděla profesorce do očí. Bylo jí jedno, jestli ji profesorka vyhodí ze třídy, jestli jí strhne body za hrubé vyjadřování, jestli ji donutí stepovat a zpívat italskou hymnu... prostě to potřebovala vědět!
"Takhle bych to zrovna neřekla..." řekla profesorka a hleděla do domácích úkolů.
"Takže byl?"
"Jaký? Arogantní, sobecký a egoistický hajzl? Když šlo o jistého zmijozelského studenta... když šlo o všechny zmijozelské studenty, tak ano. Nikdy však nezanevřel na přátele."
"Říkáte mi pravdu, anebo milostivou lež? Byla bych radši za pravdu." Lynn se musela ovládat... nemůže řvát na profesorku, to nejde...
"Říkám vám pravdu, slečno Samuelsová," řekla výhružně profesorka a přeskočila na ni pohledem.
"Pardon..."
"V pořádku," hlesla profesorka a opět se sklonila nad úkoly.
"Nashledanou."

"Draco? Jsem egoistická, sobecká a arogantní mrcha?" zeptala se tiše Lynn, když se společně s mladým Malfoyem zabarikádovali v jedné uličce. Draco však vůbec nechtěl mluvit. Chytil ji kolem pasu a přibližoval se k ní. Ona se od něj však odtáhla. Nemohla myslet na nic jiného, než že se pomalu ale jistě mění ve smrtijeda...
"Co je s tebou?" zeptal se Draco a opřel se o zeď.
"Odpověz mi, ale upřímně. Chovám se jako arogantní kráva?"
"Ne," řekl bez rozmýšlení Draco, "kráva je Parkinsonová. Včera se po mě zase plazila..."
"Draco, prosím tě..." zaúpěla Lynn a posadila se na podstavec, na kterém asi měla být váza.
"Nechováš se jako arogantní mrcha. Prostě chceš mít vlastní názor. Já ho mám taky. Každý ho má..."
"Ale to je jiný," zakroutila hlavou Lynn. Hlavu schovala do dlaní. Slyšela Dracovy kroky, jak se k ní blíží. Klekl si k ní a objal ji.
"Máš právo být taková, jaká jsi. Na tom nic nezměníš..."