4.Kapitola - Nápad

Lynn se pomalu ale jistě blíží... k čemu? Nápad, který ji straší v hlavě už delší dobu vyplyne napovrch, zatím si toho však všimne jen samotná Lynn. Hermiona si Lynn odchytí a seznámí ji s nápadem schůzek, které povede Harry... proč se Cho naštve? A co se stane v Havraspárské společenské místnosti? A pikantnost nakonec : Co se skrývá za Malfoyem, se kterým jsme se poprvé setkali v minulé kapitole? Lynn to ví, od čeho je v Havraspáru?

Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Cho Changová, Lenka Láskorádová, Draco Malfoy, Hermiona Grangerová, Marietta Edgecombeová

-xXx-

"Mě se chce spát," podotkla Marietta u snídaně.
"Dokdy jsi byla u sedmaček?" zeptala se jí se smíchem Lynn a natírala si topinku marmeládou.
"Já ani nevím, Lynn," řekla Marietta a zkřivila obličej do přemýšlivé grimasy. Lynn se musela rozesmát. Cho po ní ale hodila naštvaným pohledem plným slz.
"Co se děje?" zeptala se poplašeně Lynn.
"Výročí..." hlesla Cho a schovala obličej do dlaní.
"Výročí? Od doby, co jste spolu..."
"Ano," řekla Cho štkavě.
"Hmm... co hodláš..." začala Lynn a skousla si spodní ret.
"Asi se projdu k jezeru. Nemusíte za mnou chodit..." hlesla a dál plakala.
"Cho, snad nechceš..." začala Marietta, kterou Choiny vzlyky přinutily opustit myšlenky ohledně času. Cho ji však zarazila:
"Neboj se, Mary. Vrátím se k obědu." Na to se zvedla a odpelášila ze síně. Lynette si povzdychla.
"Ahojky," ozval se vedle ní zasněný hlas.
"Ahoj, Lenko," pozdravila Lynn a zahleděla se na Lenčin náhrdelník z vršků máslového ležáku. Vždycky byla dost originální.
"Cho už zase brečí?" zeptala se nezúčastněně a nalila si do poháru dýňovou šťávu.
"No... ano," řekla opatrně Lynn. Marietta vrhla po Lence neuvěřitelně opovrhlivým pohledem a věnovala se svým slanečkům.
"A jak se máš ty, Lynette?" řekla Lenka a točila si blonďaté vlasy na prstu.
"Fajn," řekla prostě. I když, kdyby měla říkat celou pravdu, určitě by se rozkecala nejmíň na hodinu... všechna její trápení s Harrym a Blackem... otravování ze zmijozelské strany, kterou vede Malfoy... Hlavu natočila nebelvírským směrem. V tom okamžiku se její oči střetly s Hermionou Grangerovou. Hermiona se zatvářila nepředstavitelně potěšeně a zvedla se z lavice. Lynn jen překvapeně sledovala, jak si to šine přímo k ní...
"Ahoj Lynette, Lenko," pozdravila Hermiona a posadila se vedle Lynn. Marietta jen natočila hlavu a snažila se zachytit jejich rozhovor.

"Harry... no totiž, já jsem dostala takový nápad. Víte, jak je to s tou ropuchou Umbridgeovou. To, jak se nemůžeme učit obranná kouzla právě teď, když se vrátil Voldemort," odmlčela se a když zjistila, že Lynn ani Lenka nijak neprojevily strach ze jména, pokračovala, "prostě, mohl by nás je naučit Harry!" zakončila. Sledovala Lynninu reakci. Ta zvedla obočí a koukla se na týl Harryho hlavy. Skláněl se nad snídaní...
"Souhlasí s tím?" zeptala se pochybovačně.
"Samozřejmě! Takže ano?" zeptala se radostně Hermiona.
"Ano," přitakala Lynn a kývla hlavou. Lenka se dívala na předem nespecifikované místo ve vzduchu a němě přikývla. Hermiona se koukla i na pečlivě poslouchající Mariettu a nadzvedla obočí. Marietta se zatvářila nanejvýš překvapeně, ale potom taky kývla. Hermiona se na ně ještě jednou usmála a pak odpelášila k Nebelvírskému stolu.

"Cože... moment... jakže?" Seděly ve Velké síni. Jedly oběd a Lynn se jen tak mimochodem zmínila o Hermionině nápadu. Lenka, která seděla naproti ní s úsměvem přikyvovala, když Lynn řekla, že je bude učit Harry Potter. Cho na ní překvapeně hleděla. Oči měla opuchlé a zarudlé pláčem. Celé poledne strávila u jezera a oplakávala Cedrikovu památku. Lynn k ní přeskočila pohledem. Nechápavý výraz v Choině unaveném obličeji jí napověděl.
"Byla tu Hermiona. No a pozvala nás do Prasečí hlavy. Tam se bude jednat o tom kroužku, nebo co to je," vysvětlila jí a Lenka se přidala.
"Bude nás učit obranu proti černé magii," šeptla a ještě více vykulila své modré oči.
"Jak to, že o tom nic nevím... vždyť..." odmlčela se. Lynn věděla, že myslí na to ráno v sovinci minulého roku...
"Byla jsi u jezera. Neměli ti to jak říct," řekla prostě Lynn. Snažila se zůstat v klidu a nemít žádné předtuchy ohledně Choina chování. Upřímně jí začínaly její nálady štvát, jenže měla na to právo... Nemá však právo jakkoli z toho vinit Lynn...
"Aha," řekla ledabyle Cho a nalévala si dýňovou šťávu. Od té doby však nepromluvila a Lynn se neubránila pochybám... Ve společenské místnosti se její myšlenky proměnily ve skutečnost. Jen co se masivní dubové dveře zavřely, jen co utichl Rowenin hlas, rozkřičela se Cho tak hystericky, až o ní měly Lynn, Marietta, ale i Lenka strach.
"Takže vás tam pozvali a mě ne? To je mi ale divná náhodička, co, Lynette? Jak mi to hodláš vysvětlit? Koho se minulý rok snažil pozvat na ples? Hm? Mě! Tak jak to, že o tom, co chystají, nemám ani páru?"
"Počkej, počkej..." krotila jí Lynn a dívala se na ní pohledem, který se míchal se vztekem a překvapením, "byla jsi přece u jezera. Jak asi měli vědět, kde tě hledat?" Nenechá po sobě křičet...
"Přece se na mě ptali, ne?" řekla Cho spíše prosebně. Zatvářila se, jako zmučené štěně.
"Ne..." řekla prostě Lynn. Něco uvnitř ní se postavilo na odpor a nehodlalo se vzdát... jindy by řekla milostivou lež, ale teď...
"Aha! Bezva," mávala Cho rukama, "takže na mě zapomněl? Úžasné! Fakt fenomenální!"
"O co ti jde, Cho? Celý školní rok si vyplakáváš duši kvůli Cedrikovi a teď se tu můžeš pominout kvůli Harrymu!" vypadlo z Lynn takovou rychlostí, až se zadýchala. Jako by se v ní vařily všechny tekutiny. Věděla, že se Cho chová jako malá hloupá holka a jestli to chce slyšet už teď, proč ne? Cho se rozšířily oči a vyděšeně na Lynn hleděla. Stará a správná Lynn by si nejraději nafackovala, ta nová však měla sto chutí nafackovat té černovlasé naivní holce naproti ní.
"Dobře... já si půjdu vyplakávat duši a ty si seber celého slavného Harryho Pottera! Klidně si ho sněz!" vyjekla Cho a při poslední větě se jí hlas dostal až do závratných výšin. Se stejnými pištivými nadávkami na Lynninu osobu vyběhla po schodech. Lynn se neudržela a štěkla po ní:
"Já nejsem z Pottera celá podělaná! Ne jako někdo, kdo okamžitě, když ztratí tak úžasného kluka, letí za jiným!"
Až teď si všimla, že se celá kolejní místnost dívá na ni a na Mariettu, která stála opodál. (Lenka seděla v křesle a četla si Jinotaj) Někteří se tvářili zaraženě, jiní pobaveně a spousta kývala hlavou na souhlas. Lynn se zhroutila do nejbližšího křesla a zhluboka oddechovala. Připadala si zevnitř prázdná, jako by se všechny tekutiny, které se v ní ještě před okamžikem vařily, odpařily. Cho je přece její nejlepší kamarádka... co se to s nimi stalo? Vždycky spolu skvěle vycházely... Ale přece jenom, Lynn má vlastní hrdost a nenechá se obviňovat z něčeho, co ještě nedošlo ani k letmým pohledům... A přece doopravdy byla u jezera a doopravdy jí to nemohli říct...
"Možná jsi neměla vytahoval to s Cedem..." šeptla Marietta. Lynn se na ní vražedně podívala. Marietta překvapeně zvedla obočí, vzala si brašnu a odešla nahoru do ložnice. Lynn zůstala sama, jen se svými myšlenkami a s něco přes dvaceti pohledy spolužáků.
"Cho je dost zvláštní, nemyslíš?" zeptala se zamyšleným hlasem Lenka a poulila na ni velké modré oči.

Od té doby Cho s Lynn nepromluvila a Lynn nijak nevyhledávala kontakty s Cho... Lynn však cítila vnitřní rozpor... jako by se její duše rozdělila, společně s odchodem Cho. Nepoznávala se a měla strach.

"Hannah? Hannah... ABOTTOVÁ!" křičel kdosi za Lynninými zády. Ten hlas jí přišel povědomý. Otočila se. Uviděla rudé delší vlasy a vysokou hubenou postavu, jak se k Hannah naklání a cosi jí šeptá. V tom chlapci poznala Rona Weasleyho. Napadlo jí, že bude mít taky co do činění s tou společností, co zakládají Hermiona s Harrym. Otočila se zase zpátky, jakože půjde na hodinu starodávných run. Narazila však do čísi hrudi ve zmijozelských barvách. Ten kdosi byl jen o trošku vyšší než ona. Zahlédla lesk prefektského odznaku...
"A hele," protáhl blonďák, "Samuelsová. To bude mínus pět bodů pro Havraspár." Lynn mu pohlédla do očí. Draco Malfoy, o rok mladší prefekt ze Zmijozelu měl na tváři svůj obvyklý povýšenecký škleb.
"Prefekt prefektům odebírat body nemůže, Malfoyi," připomněla mu Lynn a chtěla se dát k odchodu. Malfoy jí ale zarazil cestu nataženým ramenem.
"No moment, moment. Já myslel, že jsi v šestém ročníku..."
"Skvělý postřeh," zavrčela ironicky, "a teď, když dovolíš, bych ráda pokračovala v krasojízdě." Pohlédla do jeho šedých očí. Ty byly zase zúžené vzteky. Spousta věcí ho dokázala naštvat. Mezi nimi byly i Lynniny pohotové odpovědi... Neskonale se tím pohledem bavila.
"Mínus deset bodů pro Havraspár. Jo, letos to s vámi intelektuály nevypadá moc dobře, Samulesová," rty se mu zkřivily ve škodolibý úsměv. Lynn se na něj naopak mile usmála, jemně pokývla hlavou a hlasem, který přímo sršel ironií, dodala:
"Opět jsi mě dostal, Malfoyi. Jen je škoda, že prefekt prefektovi vážně body odebírat nemůže." Protáhla se pod jeho natáhnutou paží, poposunula si brašnu na rameni a zahnula za roh. Malfoy jako by vyhledával spory s Lynn... vzpomněla si na minulý rok, kdy jí přiletěla sova s prosbou, jestli by nešla na ples s Anonymem. Když se tehdy koukla ke zmijozelskému stolu, Parkinsonová seděla sama. Za ty "konverzace" byla v Havraspáru dost ponižována, Lynn to však bylo jedno. V ten den se nad dopisem s Cho neuvěřitelně smály... neustále se při vzpomínce na ten den smály... Lynn si byla jistá, že to přišlo právě od Malfoye. Pravda, ten rok jí připadal roztomilý. Přece jenom, v jeho obličeji se tehdy ještě objevovaly ty dětské zaoblené rysy a jeho oči vždycky při kontaktu s ní zářily... Teď však vyrostl a z toho dítěte se vyklubal chlap... ne, že by mu to na roztomilosti ubralo. Když se nad tím Lynn zamyslela, vlastně je dost pohledný... Ten rok se začaly právě tyto spory stupňovat, ovšem nikdy z nich nevyplynulo nic většího. Lynn ho dávno prokoukla, od čeho je v Havraspáru? Ještě však neklesla tak hluboko, aby si s ním něco začala. I když, pomyslela si, nebylo by to na škodu. Takový pěkný kluk (v rámci možností...) a bude se zahazovat s Parkinsonovou? Při vzpomínce na Pansy Parkinsonovou se musela sama pro sebe usmát. Odfrkla si nad Malfoyovou naivitou a pokračovala do učebny. V tom jí však napadlo, že by neskonale ráda poznala tu druhou Malfoyovu stranu, tu za maskou povrchnosti, povýšenosti a jízlivosti...