Greene | 2.Kapitola - Ty jsi TEN Harry?

Lynn dorazí do Bradavic a hned pod schodištěm jí čeká překvapení... ovšem je diskutabilní, jestli příjemné či naopak. Co má neustále deprese z Cedrikovy smrti a vybíjí si je na Lynn...
Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Cho Changová, Marietta Edgecombeová, Harry Potter, Hermiona Grangerová

-xXx-

"Letos máme v profesorském sboru hned dvě změny. Za prvé, profesorka Červotočková se uvolila přijmout místo učitele péče o kouzelné tvory, dokud se profesor Hagrid nevrátí z dovolené. A za druhé, vítám u nás profesorku Umbridgeovou..."
"Fuj..." řekla Lynn při pohledu na ropuchovitou čarodějku v růžové vestičce a s umně nasazenou růžovou mašlí uprostřed tuhých šedivých a do loken natočených vlasů. Čarodějka se zvedla, ačkoliv si toho moc lidí nevšimlo – byla skoro stejně vysoká, když seděla. Pročistila si hrdlo tichounkým "ehm, ehm," a začala cosi monotónním hlasem mlít. Po pár sekundách jí už poslouchalo jen pár prefektů a několik studentů ze Zmijozelu. Lynn se podívala na svůj prefektský odznak, připíchnutý na hrudi a potom na profesorku Umbridgevou, než si opřela hlavu o dlaně a počala přemýšlet o Harrym z diskotéky...

Když profesorka domluvila, celou Velkou síní se šířil syčivý šepot. Spoustu studentů zarazilo to, o čem profesorka mluvila. Lynn se na ní mračila a Cho vedle ní kývala hlavou a ve tváři měla trochu ustrašený pohled.
"Popletal na to jde celkem chytře, co říkáš?" řekla Lynn.
"Moje mamka mi o ní říkala. Snaží se s Popletalem ututlat návrat Ty-víš-koho a tlačí na věštce, ale i na pracovníky. Mamce prý vyhrožovali..."
"Cože?" vydechla Lynn a nevěřícně pootevřela pusu.
"No... byla z toho celý týden úplně špatná..."
"Blbá ropucha..."
"Ropucha? No jo, hahaha..."
Náhle se na zlatých talířích a miskách objevilo jídlo a všichni se do něj pustili. Večeře na zahájení školního roku byla vždycky vynikající a i když jí Lynn jedla už pošesté, nikdy se na ni nepřestávala těšit. Cho se neustále koukala směrem k nebelvírskému stolu a Lynn věděla, koho hledá. Sama cítila nutkání postavit se na stůl a volat jeho jméno a rozhlížet se, dokud neuvidí ty zelené oči za obroučkami brýlí... ledabyle rozčepýřené černé vlasy... proboha, co to plácám, řekla si v duchu a sama sobě se musela zasmát. Přece ví, že ten Harry je mudla...

"Jsem už úplně plná..." Vytrhla ji z blouznění Cho a odstrčila od sebe talíř s netknutým obsahem. Lynn se na ni nevěřícně koukla a řekla: "Vždyť jsi skoro nic nesnědla!"
"Hmm... ve vlaku jsem měla oběd od mamky," řekla neurčitě Cho a dívala se na svou druhou kamarádku – kudrnatou hnědovlásku Mariettu. Ta se nacpávala smaženým lososem a o nic jiného se nezajímala.
"Nepovídej," řekla ironicky a pohlédla jí do očí, "tohle nikam nepovede, Cho."
"Nemám hlad!" odsekla navztekaně a otočila se k ní zády.
"Merlinovy trenky, Cho! Co děláš? Chci ti jenom pomoct..."
"Nemusíš. Fakt jsem v pohodě. Nedělej si starosti, Lynn," řekla už trochu měkčeji ale neotočila se. Lynn zakroutila hlavou. Chápala to. Cho to nemá lehké... ale zrovna takhle by to neřešila...

Po večeři se všichni studenti zvedli a tlačili se ven ze síně. Lynn s Cho a Mariettou se instinktivně držely dále. Vypadalo to, na pěknou zácpu...
"Proč se tam tak hrnou?" zeptala se Cho a natahovala krk, aby viděla, co se u dveří děje.
"Netuším, ale jestli se nezpomalí, budou tu trčet dlouho," pokývala hlavou Lynn a také se dívala ke dveřím.
"Pojďte blíže. Třeba se dostaneme ven," řekla Marietta a vyšla. Cho s Lynette ji následovaly.
"No tak! Uhněte! Nechte projít prvňáčky! Rone! Pomož mi!" Jakási dívka s prefektským odznakem z Nebelvíru se snažila proklestit si cestu davem, tlačícím se u dveří. Měla husté hnědé vlasy a energicky švihala rukou, jak naznačovala prvňákům, aby se posunuli. Chlapce, na kterého křičela neviděli a ona očividně taky ne. Lynn si náhle uvědomila své prefektské povinnosti.
"Uhněte! Snad vás nezabije, když přijdete do společenských místností o minutku později! Prvňáci mají přednost!" Klestila si cestu mezi studenty k té dívce. Usmála se na ni, postavila se k prvnímu nebelvírskému prvňáčku a odháněla zaclánějící žáky povětšinou třetích ročníků od dveří. Nakonec se prvňáčci ven dostali a brblající třeťáci taky. Nebelvírská prefektka se u ní zastavila a řekla: "Děkuju ti. Fakt jsi mi moc pomohla! Jmenuju se Hermiona Grangerová." Usmála se na ni.
"Nemáš vůbec zač. Já jsem Lynette Samuelsová..." V tom se ze dveří vyvalila další vlna studentů a mezi nimi i kštice nepoddajných černých vlasů a zářivě zelené oči za brýlemi s kulatou obroučkou... Lynn jako by přestala přemýšlet a nechápavě pootevřela ústa. Harry udělal to samé.
"Lynette?" vydechl, když se připojil k Hermioně.
"Harry..." Lynn se trochu zkoncentrovala a aspoň zavřela pusu.
"Já myslel... myslel jsem, že jsi mudla..." řekl a stále se na ni nevěřícně díval.
"Upřímně - já jsem si to myslela taky..." přiznala se Lynn a usmála se na něj. Harry její úsměv opětoval.
"Lynette?" Někdo křičel její jméno a Lynn i Harry se za ním otočili. Cho stála u paty schodiště a rozhlížela se. Konečně zachytila její pohled, ale oči se jí při pohledu na Harryho rozšířily. Lynn nechtěla, aby jí kazila chvilku strávenou s Harrym a byla na sebe naštvaná za to, že dovolila takovým myšlenkám vůbec proniknout do svého mozku. Cho přišla k nim a stále zírala na Harryho.
"Lynn, myslela jsem, že jsi už ve společenské místnosti," řekla tiše a dívala se na boty.
"Jo, už jdu. Ahoj Harry, Hermiono," ještě jednou se na ně usmála a společně s Cho odešla.
"Ty se s ním znáš?" zeptala se Cho ledabyle, když šlapaly po schodech do havraspárské věže.
"Ne," zalhala pohotově Lynn, "totiž, pomohla jsem Hermioně a on se s ní zná..."
"On chodí s Grangerovou?" vypálila žárlivě Cho.
"Co? Tedy... nevím..."
"Co se to se mnou sakra děje?" zaskučela Cho.
"No..." protáhla Lynn.
"Chovám se jako nějaká stíhačka..." To už stály u dveří s mosazným klepadlem ve tvaru orla. Lynn ho chytila a třikrát s ním ťukla o vysoké dubové dveře. Známý hlas vyřkl hádanku: "Když dívka byla na pohřbu matky své, tam setkala se s chlapcem, jenž do té doby nikdy neviděla. Jelikož ten chlapec byl tak krásný a okouzlující, jako si vždy představovala, že by její vysněný chlapec měl být, okamžitě se na tomto pohřbu do něj zamilovala. Protože však byla velmi ostýchavá, nezeptala se jej na jméno a ani kde bydlí. O pár dní později tato dívka zavraždila svou sestru. Otázka pro Vás, mladí zvídavci zní, jaký motiv zmíněnou dívku viní?"
"Páni. I témata hádanek budou letos morbidní, nebo co?" vyjela Cho po hlasu Roweny, položila ruce na prsa a odmítala přemýšlet. Lynn si celou hádanku řekla v duchu ještě jednou, než řekla: "Zmíněna dívka doufala, že se na dalším pohřbu znovu setká s tím chlapcem?""To otázka jest, a nebo jistá sis odpovědí?"
"Jsem si jistá," řekla pevně Lynn.
"Správná odpověď, můžete vejít." Dveře se otevřely a Lynn i Cho vešly do modré společenské místnosti. Povalovali se tam studenti a oheň ozařoval vysoké knihovničky a Roweninu sochu naproti nim. Cho se bez jediného slůvka odebrala po schodech do ložnic. Lynn nadzvedla obočí a čekajíc co se stane, vyšla za ní. V ložnici s cedulkou 6. Ročník si Cho jako by nic sedla na postel a mlčky vybalovala. Lynette využila příležitosti a taky se pustila do vybalování. Cho neřekla nic dokonce ani když dorazila Marietta a celá udýchaná je seřvala, že na ni nepočkaly. Zatímco ji Lynn uklidňovala, Cho si lepila na zadní stěnu své postele fotky Cedrika.
"Je na tom špatně, co?" řekla šeptem Marietta a dívala se na tiše plačící Cho.
"Jo je..." připustila Lynn a odvrátila pohled od Cho, "poslyš, musíme jí nějak pomoct..."
"Jak to myslíš?"
"Nebudeme o tom mluvit, co říkáš..."
"Jasně."
"Hmm... Cho?" začala Lynn.
"Odkud se znáš s Potterem?" zeptala se jí štkavě Cho a hodila po ní fotografií Sudiček.
"Cože? Odkud bych ho měla znát?" zeptala se jí Lynn a nevěřícně na ní hleděla.
"Všimla jsem si, jak se na tebe díval a jak ses dívala ty na něj!"
"Jak bych se na něj asi dívala? Cho, víš přece..."
"Ne, ne, ne!" protestovala Cho a zabořila obličej do polštáře.
"Cho," řekla měkce Lynn a popošla k ní, "mezi mnou a Potterem nic není, jak by taky mohlo být? Vždyť mě znáš. Pomohla jsem jeho kamarádce a tak mi poděkoval..."
"Nech mě..." zaskučela Cho a kouzlem kolem sebe zatáhla závěsy. Lynn s Mariettou si vyměnily ustarané pohledy a sešly dolů do společenské místnosti.