6.Kapitola - Nevyšlo

Mezním v životě Siriuse Blacka ale i v životě Jamese Pottera a dalších... James se může přihlásit do famfrpálového týmu...

Postavy: Joanne Leafsová, Sirius Black, Remus Lupin, James Potter, Lily Evansová, Nebelvírská děvčata

Vlak zastavil na nástupišti a začal obvyklý shon. Žáci si brali kufry a snažili se najít kamarády. Pršelo a foukal nepříjemně silný vítr. Čtyřka se s lehkými potížemi vydala za nějakými studenty pátého ročníku po cestě, lemovanou vysokými javory. Na konci stála dlouhá řada kočárů bez koní. Ještě je nikdy neviděli, ale páťáci do jednoho kočáru nastoupili jako by nic a tak je napodobili. Sedli si a jakmile James zavřel dveře, dal se kočár do pohybu. Do oken vytrvale bubnoval déšť a stromy kolem se třásly větrem. Joanne od té doby, co se ve vlaku bavili o Voldemortovi, nepromluvila. Nechápala, na co to očištění Voldemortovi bude. Nechápala taky, proč se Lily baví s tím klukem... a už vůbec nechápala, proč si ten maník říká Voldemort... Takový divný jméno...
"Mám hlad," řekl Remus, blíže neupřesněně komu. Joanne sebou trhla a pohlédla na něj. Koukal se z okna, ačkoliv přes něj nic vidět nešlo.

Když vstoupili do Vstupní síně, zdálo se jim, že se ocitli v dětském brouzdališti. Venku pršelo velice vydatně a na podlaze bylo pár centimetrů vody. Profesorka McGonagallová se snažila podlahu vysoušet proudem horkého vzduchu ze své hůlky. To ovšem způsobilo ve Vstupní síni nenadálou saunu a studenti klouzali přes místnost, jak nejrychleji mohli. Přechod ze zimy do horka jim neudělal moc dobře. Ve Velké síni spousta studentů kýchala a nerudně brblala. Když už konečně všichni seděli, probíhalo zařazování prvních ročníků. Když si na to Joanne vzpomněla, musela se usmát. Jak jí rosolovatěly nohy a doufala, že se dostane do Nebelvíru. A pak se tam dostala. Ta úleva byla úžasná... Sledovala malou dívku s blonďatými vlasy. Třepala se tak, že to museli vidět všichni... Z rozjímání ji vyrušila profesorka McGonagallová a vyvolání jména: "Black, Regulus!" Joanne pohlédla na Siriuse. Ten seděl s hlavou v dlaních a hleděl na zařazování svého bratra. Moudrý klobouk se ani moc dlouho nerozmýšlel. Výkřik "Zmijozel!" proťal ticho a zelený stůl tleskal. Ve stejném okamžiku Siriusovy dlaně zakryly jeho oči. Nevěřícně zakroutil hlavou a až potom se podíval zpět k zařazování.
"Já to věděl..." řekl Sirius spíše pro sebe. Nikdo se ho na nic neptal.
Když zařazování skončilo, Albus Brumbál se postavil.

Přívětivě se na všechny usmíval a bodře řekl: "Zdravím vás, žáci. Opět začíná nový rok a my máme opět spousty jídla. Dejte se do něj!" Stoly se zaplnily tunami jídla a všichni Brumbála poslechli a pustili se do něj. Joanne seděla vedle Remuse a z druhé strany seděl malý prvňáček. Měl plačtivé modré oči a krátké hnědé vlasy. Bázlivě se rozhlížel, jako by nechápal, kde to je. Joanne se na něj mile usmála a prvňáček na ni vyděšeně zíral.
"Neboj se a klidně si cokoliv vezmi," řekla a pokývla hlavou směrem k mísám s vařenými kukuřicemi a dušenou zeleninou. Chlapec nervózně kývl hlavou a vzal si špagety. Joanne na něj mrkla a sama se dala do jídla.

"Taťka mi říkal, že v knihovně je kniha, která se jmenuje Fajn finty pro fikané frajery. Jsou v ní skvělá kouzla, která se vždycky hodí. Očíhneme to, co říkáte?" James se na ně díval a oči mu zářily nadšením. Všichni se na něj podívali.
"Jasně, že jo. Naučíme se pár kouzel, které by nás učitelé nikdy neučili... pořád si pamatuju na tu kletbu, po které rostou chlupy z nosu," Sirius se zahleděl do prázdna a všichni se rozesmáli.
"Vy snad chcete konat nějaké souboje?" zeptala se Joanne a hleděla na rozzářené kluky. James se Siriusem se tvářili, že by nějaký souboj i brali.
"Neboj Joanne. Nehodláme s nikým bojovat... jen když si o to řekne," řekl šibalsky James a hleděl si večeře. I Joanne, které se moc nelíbilo, když se na chodbách metaly kletby musela uznat, že to bude sranda...
Po velice vydatné večeři se Brumbál postavil, rozhlédl se po síni a oči mu zářily.
"Tak doufám, že jste se pořádně najedli a přes prázdniny jste dostatečně odpočatí na nový školní rok. Letos máme změny ve famfrpálových týmech, takže kdo by se rád přihlásil, nechť zajde za ředitelem své koleje," při těchto slovech James vykřikl tlumené "Paráda!", "Dnes už nehodlám říkat nic jiného, než dobrou noc." Usmál se na všechny přítomné a žáci se zvedali a odebírali se do ložnic. Joanne, Sirius, James a Remus pomalu odcházeli a bavili se o novém školním roku. James pořád mluvil o famfrpálu a o tom, že se tam přihlásí. Joanne o něj měla tak trochu strach...
V nebelvírské společenské místnosti si sedli do teplých a měkkých křesel a jen tak odpočívali. Joanne byla strašně ráda, že tu zase je. Se svými kamarády...
"- zítra večer bychom mohli zajít pro tu knihu." Říkal právě James. Nedočkavě se díval na kluky. Sirius se pousmál: "A proč večer?"
"Nemusí všichni vidět, že se hodláme zlepšovat, nemyslíš?"
"No jasně, ale přece jenom, nebylo by lepší, jít tam odpoledne?"
"Ale! To by nebyl adrenalin!"
"Aha, o to ti jde," Joanne se rozesmála.
"No, jde. Nikdy neuškodí trocha adrenalinu, nemyslíš?"
"Podle toho, jak to bereš. Třeba bych nechtěl dostat školní trest hned druhý den ve škole," přidal se Remus.
"Tak tu zůstaňte. Já se Siriusem tam zaskočíme, viď?"
"No... upřímně Jamesi, nemyslím si, že je to zrovna chytrý nápad."
"Správně. Já ti pro ni zajdu, jestli chceš," nabídla se Joanne. James se na ni chvíli zklamaně díval a potom přikývl: "Dobře Joanne, aspoň budu mít čas přihlásit se do konkursu do famfrpálového týmu..." Joanne se na něj usmála a zvedla se.
"Tak kluci, já jdu spát. Dobrou," zamávala jim. Ozvalo se třikrát "Dobrou." a Joanne zmizela za dveřmi dívčí ložnice, na které visel štítek 2. Ročník. Na celou nádhernou ložnici se široce usmála. Vypadalo to, že ostatní dívky se už myjí. Nikdo v ložnici nebyl a tak se šťastně svalila na svou postel u vysokého okna. Dveře od koupelny se otevřely a vyšly 4 holky. Usmály se na ni a ona taky.
"Jak jsi se měla, Joanne?" řekla blonďatá dívka, Anna Thomasová.
"Ušlo to, co vy?" Následovala salva brebentění o skvělých zážitcích z prázdnin. Joanne trochu záviděla, když zjistila, že všechny si prázdniny skvěle užívali.
"Vy nemáte na zahradě bazén?" zeptala se hnědovláska Kate. Byla z bohaté čistokrevné rodiny a tohle si mohli dovolit.
"A ty jsi nechodila stanovat?" zeptala se překvapeně Jamie.
"Já... ne, nemáme bazén..." koktala Joanne.
"Ale no tak, nechte ji. Někdo nepotřebuje ke štěstí bazén, Kate," řekla rudovláska s velikýma zelenýma očima. Zářivě se na Joanne usmála a přisedla si k ní. Byla to Lily, Joannina spřízněná duše z dívčí strany. Dokázali jste se na ni spolehnout, byla upřímná, milá a chytrá. Joanne se děkovně usmála. Lily na ni mrkla a šla si ustlat postel. Po jejím vzoru to udělaly i ostatní holky, kromě Joanne. Dívala se z okna na ty dlouhé pozemky Bradavic. Právě teď ji nedokázalo nic zkazit dobrou náladu. Lily jí tak ještě úplně neznala. Nijak se jí nedotkly Katiny narážky na její rodinu. Kate byla vždycky taková arogantní...
"Dobrou," zaznělo pokojem. Joanne se stále dívala na pozemky. Nakonec se zvedla, umyla se a skočila do své oblíbené postele s nebesy. Usnula prakticky okamžitě.

Ráno se Joanne probudila s drnčením budíku. Chvíli si ještě pročítala knihu, co dostala od Siriuse k narozeninám, než se zvedla a převlékla se. Společně s Lily vyšly z ložnice. Lily jí vyprávěla, jak se ve Francii seznámila s jednou čarodějkou, která chodí na tamější školu. Prý to tam chodí o dost jinak. Mají tam dlouhá léta a hodně se učí přeměňování. Taky mají delší výuku péče o kouzelné tvory, ovšem, jak se dívka nezapomněla zmínit, se učí o samých krásných kouzelných tvorech.
"Stejně jsem radši, že chodím sem," řekla šťastně Lily, když vstoupily do prozářené Nebelvírské společenské místnosti. Pár studentů tam ještě sedělo, mezi nimi i James, Sirius a Remus. O něčem se dohadovali. Když si všimli, že se na ně Joanne pátravě dívá, přestali šeptat a usmáli se na ni.
"Jdeme na snídani? Jsem zvědavý, jaký budeme mít rozvrh... minule to celkem ušlo, ale taťka mi říkal, že to bude čím dál horší," řekl James s obavami v hlase.
"Jsme přece teprve v druhém ročníku," chlácholil ho Remus, když vyšli ven z portrétu Buclaté dámy.

Ve Velké síni bylo doslova narváno. Spousta studentů měla už po snídani a hlasitě se bavili s kamarády. Joanne si s kluky sedli na lavici k nebelvírskému stolu a dali se do jídla. Lily se šla přivítat se Snapem. James se na ně díval tím pobouřeným pohledem. Oči měl přivřené a několikrát se mu stalo, že se netrefil lžičkou s cornflakey do pusy.
"Dneska se ještě učit moc nebudeme, takže co máte v plánu?" ptal se zaujatě Remus, když si naléval dýňovou šťávu.
"No, až skončí vyučování, skočím do té knihovny. Mám v plánu podívat se tam ještě na něco," řekla Joanne, "a co ty, Siriusi?"
"Já? Já dneska v plánu nic nemám... asi půjdu s tebou," řekl nepřítomně Sirius.
"Jo, já půjdu taky," řekl s úsměvem Remus.
"Jamesi? A co ty? Zkusíš se zeptat McGonagallové na to místo v týmu?" zeptal se Sirius. Vypadalo to, že už je duchem přítomen. Pobaveně pozoroval Jamesovy přimhouřené oči a bezhlesně se pohybující rty. James sebou trhl a letmo na něj pohlédl.
"Jo, myslím, že se jí zeptám," řekl James a stále se díval na Lily a na Snapea, kteří stáli uprostřed cesty mezi nebelvírským a zmijozelským stolem.
"A za co by jsi chtěl hrát?" zeptal se Remus s pobaveným úšklebkem. Joanne se dusila smíchy. James si počínal dost trapně, když viděl Lily se Snapem. Stále si pro sebe cosi huhlal a co chvíli netrpělivě pohodil rozježenými černými vlasy.
"Jamesi, na takovou dálku ji nezhypnotizuješ," podotkla se smíchem Joanne. James si to pravděpodobně taky uvědomil, naposledy trhl hlavou a pohlédl na rozjařené kamarády.
"No, přes prázdniny jsem o tom mluvil s taťkou," řekl, jako by nic, "a ten mi říkal, že bych byl dobrý chytač." Poškrábal se na bradě a pohlédl na Lily, která právě teď snídala o tři místa dále.
"Ale to je dost těžké, ne? A taky hodně zodpovědné..." řekla Joanne a pátravě se na něj zahleděla.
"Jo. Byla by sranda, rozhodovat o výsledku," řekl James nezaujatě a pustil se do rozmočených cornflakeů.
Po snídani jim jeden student pátého ročníku dal rozvrhy a všichni žáci druhého ročníku se odebrali na dvouhodinovku lektvarů do přízemí. Jak Remus předpovídal, moc se ještě neučili. Profesor Křiklan jim, stejně jako minulý rok vyprávěl, o svých důležitých přátelích. A když Lily excelovala se svým škytacím roztokem, profesor prohlásil, že jí sežene velice vlivné místo na ministerstvu. Lily se akorát červenala a usmívala se do svého kotlíku, ze kterého vystupovaly oblaky světle modré páry. Podobně, i když ne tak vstřícně, ocenil i Snapeův kotlík, což u Jamese vyvolalo tichý záchvat vzteku; na dně jeho kotlíku se převalovalo cosi, jako hodně vycpaný slimák a smrdělo to po zapařené trávě. V kouzelných formulích je profesor Kratiknot ani neobtěžoval učením. Prostě se s ním bavili o prázdninách. To profesorka McGonagallová tak milá nebyla. Na tabuli se jediným znuděným pohybem její hůlky objevil velice dlouhý text, který si měli opsat. Pojednával o problému s přeměňováním – v tomto školním roce měli začít s přeměňováním vyšších živočichů a profesorka asi pokládala za vhodné, povědět jim všechny problémy hned v první hodině. James se v této hodině snažil chovat co možná nejvzorněji. Opatrně opisoval text, aby se v něm neobjevila ani jediná kaňka. Hodně mu to zhoršoval Sirius. Ten mu na pergamen opakovaně klepal hůlkou a pod její špičkou se rozléval inkoust. Došlo to tak daleko, že se James pokusil dát Siriusovi pohlavek. Profesorka si toho bohužel všimla a udělila jim na dnešní odpoledne školní trest. Jako bonus jim všem zadala ještě dlouhý domácí úkol o tom, jak zabránit potížím s přeměňováním. Po celý zbytek hodiny James se Siriusem nepromluvil.

Po obědě už neměli vyučování a tak se James se Siriusem odebrali k profesorce McGonagallové odpykat si školní trest, a Joanne s Remusem zašli do knihovny. Knihovnice madame Pinceová nebyla moc nadšená z toho, že jí otravovali. Nakonec jim ale knížku Fajn finty pro fikané frajery donesla, ale dívala se na ně nanejvýš podezřívavě. Joanne se potom zahloubala do knihy o přeměňování a snažila se sepsat všechny rady, které kniha obsahovala. Remus jí s tím podstatně pomáhal a za necelou hodinu to měli hotové. Odebrali se tedy do společenské místnosti. Sirius s Jamesem tam ještě nebyli. Sedli si do křesel a jen tak rozjímali. Joanne přemýšlela... už dlouho se chtěla Remuse zeptat, jestli opravdu, když je úplněk, jezdí až domů. Něco z toho se jí asi zračilo v očích, protože se jí Remus zeptal: "Děje se něco?" Pohlédla na něj.
"No, to není nic vážného. Prostě jsem zvědavá," řekla omluvně Joanne. Remus se smutně pousmál a řekl: "Jen se ptej."
"Ale to fakt není nic strašného," snažila se to zamluvit Joanne. Remus zvedl obočí a zpytavě se na ni podíval.
"Stejně by ti to nedalo a zeptala by ses mě někdy jindy. Na to tě znám moc dobře," řekl s úsměvem Remus.
"Tak... dobře. Prostě mi nejde do hlavy, že bys před každým úplněk jezdil až domů... tedy pokud o něčem nevím... což je dost možné..."
"Nejezdím domů," řekl klidně Remus, "pamatuješ se, jak se profesor Brumbál zmiňoval o Vrbě mlátičce? V prvním ročníku." Joanne pokývala hlavou.
"No," pokračoval Remus, "zasadili ji kvůli mně. Za ní se skrývá tajná chodba a tam se vždycky měním." Joanne ho hltala pohledem.
"Tak tam chodíš? Vždycky před úplňkem?" Remus smutně přikývl.
"Hmm," zarazila se Joanne, "můžu ještě něco?"
"Jasně," zasmál se pobaveně Remus.
"Nemohla bych tě tam někdy doprovodit?" Remus na ní hleděl jako v mrákotách.
"Tedy, pokud chceš..." dodala.
"J-já nevím... totiž, McGonagallová si myslí, že to neví nikdo ze studentů, bylo by to dost nebezpečné a..."

V tom se otevřely dveře za podobiznou Buclaté dámy a vyšel z ní Sirius a po chvilce i James. Oba vypadali nasupeně a vrhali po sobě vražedné pohledy. Joanne je takhle ještě nikdy neviděla. Vždy spolu vycházeli skvěle... trochu jí to vyvádělo z míry.
"Co se stalo?" zeptala se, když se Sirius spustil do křesla vedle ní a unaveně zavřel oči.
"Zeptej se Jamese. Kdyby neměl blbé kecy, mohli jsme to mít z krku za pár minut," řekl nasupeně Sirius s očima stále zavřenýma.
"Jamesi..." začala Joanne. James jí však přerušil: "Jasně! Já mám blbé kecy... kdybys mi v jednom kuse nestříkal na pergamen inkoust..."
"Kdybys nebyl tak fanatický do famfrpálu a..."
"Famfrpál do toho netahej! Jako by snad tebe nebavil, co?"
"A kdybys nebrebtal při tom vytírání vstupní síně..."
"Jo jasně! Nemuseli bychom dezinfikovat umývárnu, já vím! A kdyby to tobě tolik nevadilo, mohl jsem být už dneska chytačem!" Následně se James zvedl a naštvaně odešel. Joanne s Remusem seděli jako opaření a Sirius hleděl do země. Nikdo se moc neměl k řeči a tak si Sirius vytáhl pergamen a snažil se napsat domácí úkol. Každou chvíli vztekle přeškrtal právě napsanou větu a tak mu Joanne půjčila svůj esej. Vděčně se na ni usmál a přepisoval. Společně s Joanninou a Remusovou pomocí to nakonec sepsal a společně s Remusem odešel taky do pokoje. Joanne ještě chvíli seděla a jen tak hleděla do dohořívajících plamenů v krbu. Upřímně řečeno, čekala to. Siriuse vždycky dost štvaly Jamesovy průpovídky o famfrpálu... už v prvním ročníku... ale teď, když se James může přihlásit a Sirius mu vlastně překazil jeho dlouho vyčkávanou chvíli... Hádali se, jako staří manželé, pomyslela si Joanne a vyšla po schodech do ložnice.