25. Kapitola - Děravý kotel

Áááá další kapitola! xD Sladké časy Bradavic a krásná 25. kapitola =) Tohle číslo pro mě dost znamená, tak si ho užijte =)

V MINULÉ KAPITOLE - Joanne tráví prázdniny doma se svou matkou. Nedopatřením zapomněla, že nesmí čarovat mimo Bradavice a před mudly a proto jí přišlo varování z ministerstva. Matce vytkla, že za to může vlastně ona a to, že jí nikdy nic podrobně nepovyprávěla o otci. Proto jí matka ukáže starou knihu, Geneologie kouzelnických rodů, kde na straně 168 stojí zdobný nápis Leafsovi, tedy jejich jméno. Je zde zmínka o jejím otci. Taky dostane dopis od Siriuse s výtkou, že nepřizvala své nejlepší přátele k nebezpečnému dobrodružství, ve kterém šlo víc o život, než si všichni připouštěli. Joanne totiž možná potkala první Smrtijedy...

V TÉTO KAPITOLE - K Joanne se připojíme pár dní před koncem prázdnin, kdy se loučí s mamkou a odjíždí do Londýna, přesněji do Děravého kotle, kde se má setkat s kluky a Lily. Najde je v hostinci? Co jim přijde velice zvláštní a co se v Příčné ulici změnilo? Někoho na nákupech potkají a kdo ví, jestli z boje vyjdou úspěšně... někdo je totiž zběhlejší v kouzlech, než je na 14 letého chlapce zdrávo... James se také poprvé vysloví - v čem? A jak bude oslovovaná reagovat?
To a ještě víc si přečtete v kapitole =)

Postavy: Joanne Leafsová, Remus Lupin, James Potter, Sirius Black, Severus Snape, Lily Evansová, Peter Pettigrew, hostinský Tom, Lenna Leafsová
Doba: Konec prázndin, před 4. ročníkem Jamese Pottera
Žánr: Humor, dobrodružné
 

Enjoy =)

Joanne stála před velkým zrcadlem přichyceným na skříni a prohlížela se v něm. Bylo 28. srpna, prázdniny se chýlily ke konci a Joanne se chystala na Příčnou ulici, kde se po dlouhých dvou měsících měla setkat se svými nejlepšími kamarády – Siriusem Blackem, Remusem Lupinem, Jamesem Potterem a Lily Evansovou. Při vzpomínce na Remusovo jméno se jí zatřepetal žaludek a ucítila zvláštní mravenčení v zátylku. Teď už to chápala. Nevěděla ale, jestli se má cítit provinile, či ne.
"Joanne! Jestli chceš stihnout ten autobus, tak bys měla vyrazit!" Joanne se ohlédla za matčiným hlasem. Měla by jí být vděčná... Joanne by se nedivila, kdyby po tom večeru, co jí přišel dopis z ministerstva a utekla, ji nikam nepustila.
"Už běžím!" křikla v odpověď a postavila se na kufr. Ani náhodou nedokázala obě poloviny k sobě přitlačit rukama, proto přistoupila k radikálnějšímu řešení. Když se konečně jedna část spony dotkla své sestry, Joanne radostně zavýskla a zacvakla je. Pak kufr postavila na výšku vedle postele, na které ležel její školní baťoh. Přešla k oknu a otevřel klec své sově. Fire dřímala po úspěšném nočním lovu (vrátila se s nechutně velkou myší, na které si ještě nechutněji pochutnávala na parapetu otevřeného okna) a jen ospale otevřela jedno oko. Joanne se na ni usmála, přes ramena si přehodila školní brašnu a vyšla z pokoje.

Dole v kuchyni na ni už čekala mamka se svačinou.
"Mami, já nepotřebuju svačinu..." zaúpěla Joanne, když si všimla sáčku, (ve kterém byly dva rohlíky) který mamka svírala v rukou.
"Neodmlouvej," řekla prostě mamka, zatočila sáček a hodila jej Joanne přes rameno do pootevřené přihrádky baťohu. Joanne akorát prosebně naklonila hlavu. Mamka ji letmo pohladila po vlasech a otočila se zpět do kuchyně.
"Platí teda, že mi prvního přivezeš kufr na King's Cross?" zeptala se pro jistotu a hleděla na matčina záda. Mamka otočila hlavu a pokývla:
"Jasně, že platí. V půl desáté tam budu, dobře?"
"Děkuju," poděkovala po chvilce ticha Joanne. Mamka se na ni usmála.
"Nemáš za co," řekla a pořád se na ni tak usmívala.

Když konečně vystoupila na zastávce vedle Děravého kotle, nemohla se svých přátel dočkat. Zastrčila si neposedný pramen vlasů za ucho a vykročila. Rozhlížela se kolem, jestli kluky neuvidí někde na náměstí, nikde je však nezahlédla a tak otevřela dveře do hostince. Uvnitř se objevil pruh světla, ve kterém polétával prach a většina návštěvníků hospody se na ni otočila. Byla zvyklá vídávat zde různé kouzelnické bytosti a všeho všudy tu bývávalo vždycky narváno. Dnes se tu však poflakovali pouze čtyři lidé pochybného původu. Nervózně se pousmála a rozhlížela se kolem. Ani tu své kamarády neviděla. Kde jen mohou být?
"Dobrý den," pozdravila Joanne u pultu shrbeného hostinského Toma, "nebyl tu náhodou Sirius Black, James Potter nebo Remus Lupin?" Tom se na ni podíval a chvíli přemýšlel nad její otázkou.
"Ach ano, pan Black si u nás zarezervoval pokoj... a pan Lupin také," vzpomněl si pak hostinský a začal horečně utírat jednu skleničku.
"Mohla bych se zeptat, který pokoj si zarezervovali?"
"Samozřejmě," přitakal Tom a pohlédl do zadní části baru, kde na nástěnce visely vedle klíčů i jakési jmenovky pod čísly pokojů, "pan Lupin má pokoj číslo 10 a pan Black jedenáctku. Neviděl jsem je odcházet, takže nejspíš budou na pokoji... jestli chcete..." Hostinský ukázal směrem ke schodům. Joanne na něj s úsměvem kývla, jako že děkuje, a vyrazila k nim. Vyšla do prvního poschodí a začala hledat dveře s desítkou nebo jedenáctkou. Ke konci chodby oba pokoje konečně našla. Zaklepala první na číslo 10. Zevnitř se nic neozývalo a tak se Joanne pokusila dveře otevřít – byly zamčené. Proto se tedy přemístila k Siriusovu pokoji. Chvilku váhala, pak taky zaklepala.
"To je určitě Joanne!" uslyšela Remusův hlas z pokoje a pak k ní spěchaly kroky. Kdosi vzal za kliku a otevřel dveře. Joanne náhle stála tváří v tvář Remusovi. Byl trošku pobledlý a pod očima měl kruhy, na jeho rtech však hrál nadšený úsměv, když se díval na svou kamarádku. Joanne si bezděčně všimla, že si nechal narůst delší vlasy a že mu to šíleně sekne. Taky o prázdninách trochu povyrostl a Joanne došlo, že teď se bude moci zpříma dívat do očí pouze Petrovi.
"No, Jonnie! Konečně!" ozvalo se za usmívajícím se Remusem. Joanne se ohlédla za Remusovo rameno. Na pohovce tam seděl zleva Peter, James a Sirius. James se zvedal, aby šel kamarádku přivítat. Byl protáhlejší a hubenější než kdy dřív. Hnědé oči mu za kulatými obroučkami brýlí rošťácky zářily a neupravitelné vlasy trčely všemi směry. Taky se usmíval. Joanne si však dál prohlížela zbytek kluků. Peter měl malá vodová očka přilepena na jakémsi časopisu a pusu měl mírně pootevřenou úžasem. Krátké hnědé vlasy měl pečlivě zastřižené jako podle pravítka. Sirius se vedle něj rozvaloval. Na opěrátku pohovky měl roztáhnuty ruce a nohy měl přes sebe položeny na malém stolku, na kterém leželo asi další půltucet časopisů. Tmavé vlasy měl frajersky do boku a jak je měl delší než kdy předtím, tak si Joanne všimla, že se mu na krku kroutí do jemných vln. Arogantní šedé oči měl roztáhnuté potěšením a už vůbec nevypadaly povýšeně. Usmíval se a zdálo se jí, že si ji taky prohlíží.
"No, tak ji už pusťte dovnitř, ne?" ozval se pak Sirius a Joanne roztáhla své rty ještě k širšímu úsměvu. Remus se přes smích tiše omluvil a James začal cosi blekotat o zpomalovacích kouzlech a jeho účincích na psovitých šelmách. Joanne tedy vešla do Siriusova pokoje a baťoh položila na zem. Remus za ní zavřel a pak se postavil vedle ní.
"Tak jak sis užila prázdniny, ty uličnice?" zeptal se jí hlasem, na kterém jste jasně poznali, jak se přemáhá, aby se nerozchechtal. Joanne na něj pohlédla.
"Na co narážíš, vlčku?" poslala k němu protiútokem a taky se snažila zachovat klidnou tvář.
"Na to, že si klidně kouzlíš a nás vynecháš!" ozval se s hraně ublíženým hlasem James a jako malé uražené dítě spletl ruce na prsou. To už se nedalo vydržet – všichni se rozchechtali jako pominutí.
"Já vážně nechtěla-" vypouštěla ze sebe přerývaně Joanne v záchvatech neutichajícího smíchu, "-já nevěděla, že mě budou chtít vyloučit a že vás se to tak dotkne."
"No to si piš, že dotklo!" křiknul Sirius a zvedl k ní uslzené oči ze smíchu.
"Moment, dotklo se vás víc to, že mě málem vyhodili, nebo to, že jsem kouzlila bez vás?" zeptala se Joanne do všeobecného veselí a všichni se na ni koukli. Kluci si pak vyměnili zamyšlené pohledy a všichni tři unisono odpověděli:
"Co to je za otázku?" Joanne už to nevydržela. Svalila se v křečích na postel a hýkala smíchy. Tak moc jí její přátelé scházeli... Smích pomalu utichal, když se ozval Peter:
"Jamesi, a co takhle koupit antikorozní lak?" Všichni k němu otočili hlavy a Joanne se znovu rozesmála. James se k němu však vrhl a začal s ním probírat jeho nápad. Joanne se otočila k Remusovi a Siriusovi a zeptala se:
"O co se jedná?" Remus jen rezignovaně zakroutila hlavou a na tváři měl úšklebek. Sedl si vedle kamaráda na pohovku a Sirius sundal nohy ze stolu. Potom na ni kývl hlavou, jako ať si přisedne a Joanne si sedla.
"Tak co? Časopis Moderní famfrpál zveřejnil špatnou recenzi o Jamesově koštěti?" nedala se odbýt zvědavá Joanne. Remus, který seděl z druhé strany vedle Siriuse, se uchechtl.
"Ještě větší pohroma," odtušil tichým pohřebním hlasem a Joanne se zatvářila pobaveně.
"No táák!" protáhla nedočkavým hlasem a v předklonu se dívala střídavě na šklebícího se Remuse a na Siriuse, který se tvářil jako by bylo všechno v nejlepším pořádku. Oči mu však zářily, jako by si představoval Snapea v růžových šatičkách.
"Prostě začali prodávat lepší koště, než vlastní James..." řekl opatrně Sirius a koutkem oka hleděl na zaníceně debatující kluky nad časopisem.
"Cože? No a co..."
"No a co?" uchechtl se Sirius a podíval se na ni. "Poslední týden to s ním není k vydržení! Pořád mluví o tom, jak je Zameták 2 aerodynamičtější, vyváženější, modernější a bůhví co ještě!"
"Ještě má být rychlejší, bezpečnější, kompaktnější, má mít skvělé brzdy, poslouchá prý na pohlazení a ještě je šíleně přitažlivý," vypočítával Remus na prstech a u každého důvodu převelice vážně kýval hlavou, jako by napodoboval Jamese. Všichni tři se rozesmáli.
"Takže chápeš, že poslední týden jsem měl denodenně na stole jeho dopis s šíleným množstvím jeho nových poznatků o dokonalosti Zametáka 2," poznamenal s hraně unaveným hlasem Sirius a nadzvedl obočí. Joanne se usmála a ironicky pronesla:
"Hlavní je, že ho máme rádi. Ať už s ním máme jakékoliv problémy..." Remus se na ni podíval a zakřenil se:
"No, bohužel... synátor se nevyvedl jak bychom si představovali." Sirius s Joanne vybuchli smíchy. Chvíli celou místnost zaplňoval pouze jejich ztřeštěný řehot. Pak si však všimli Jamese, který stál před nimi, v rukách svíral časopis a ukazoval na jakýsi obrázek v něm. Obrovskou rychlostí se tam pohybovali kouzelníci na košťatech. Pod obrázkem hlásal palcový titulek: Zameták 2 – nejrychlejší koště na trhu! Joanne se uklidnila jako první a zpytavě na kamaráda pohlédla. Jamesovy oči naplnilo vzrušení.
"Dva tisíce galeonů!" řekl jen a Joanne nadzvedla jedno obočí.
"Cože?"
"Dala bys za toto úžasné, nádherné, fantastické a fenomenální koště 2 000 galeonů?" zeptal se jí pak. Joanne nadzvedla obě obočí.
"No tááák," protáhl James, "potřebuju znát tvůj názor!" Že zrovna na jejím názoru James takhle bazíruje...
"Je to celkem dost peněz, Jamesi... a ty přece máš dobré koště," řekla Joanne opatrně a zamračeně pohlédla na Siriuse, který se znovu začal svíjet v křečích smíchu.
"Sakra! To stejné mi řekl taťka... naštěstí dva tisíce stát nebude, ale já bych to zlato za něj klidně dal..." zanadával si James a hodil časopis na hromádku dalších na stolku. Joanne se na něj zvědavě podívala.
"A proč se vlastně ptáš mě?"
"Hele, nedělej blbou," rozesmál se James, "viděl jsem jak tě ten starý školní Meteor poslech na slovíčko! Ty, kdybys ovšem chtěla, bys létala skvěle. Věř mi, v tomhle se já vyznám." Joanne se na něj pořád dívala, i když se posunul k Siriusovi (který se mezitím tak nějak uklidnil) a začal s ním a s Remusem debatovat o nejnovějších aerodynamických prvcích koštěte. Zapůsobilo to na ni. Pokud by se měla přiznat tak to, že ji školní koště poslechlo na první nesmělé Hop! nepovažovala za nějak směrodatné k jejím leteckým schopnostem. Ano, když v prváku létali, celkem jí to šlo. To ale zvládali všichni, kromě většiny holek z prváku a Franka Longbottoma...
"Víte co bych teďka navrhoval?" řekl náhle James hlasitě a Joanne to vrátilo zpět do Siriusova pokoje v Děravém kotli.
"Nejdeme se s tebou dívat do Prvotřídních potřeb pro famfrpál!" namítl pobaveně Sirius a Remus se uchechtl.
"To jsem nemyslel," řekl pohotově James, "jenže pokud vím, tak nemáme nakoupené učebnice."
"To je pravda," přitakal Remus a postavil se. Joanne ho napodobila a taky se zvedla z pohovky. Sirius se zatvářil lenivě a protáhlým hlasem se zeptal:
"Vám se vážně chce?"
"No, někde tam by měla být Lily, já se za ní musím stavit tak či tak..." uvědomila si náhle Joanne. James rychle otočil hlavu jejím směrem.
"Evansová je tu?" zeptal se jí a nadzvedl v očekávání obočí.
"Výborně, Jonnie! Teď ho z příčné nedostaneme ani trollem!" rozchechtal se Sirius, ale zvedl se.

 

Lily však k Jamesově smůle (nebo štěstí) ve vestibulu Děravého kotle nenašli. Joanne si tedy u hostinského Toma pronajala jeden pokoj a vyšli dozadu k solidní zdi z maličkých červených cihel. Když James teatrálně vytáhl hůlku z hábitu a klepl na tu správnou cihlu, všimla si Joanne, jak se v Petrových očích objevil úžas. Zřejmě si nebyl schopen zapamatovat cestu na Příčnou ulici...
Nejdřív ze všeho zamířili ke Gringottům. Celou cestu dolů do podzemí (mezi nadšenými výkřiky) jim James vysvětloval, že sice 2 000 galeonů v trezoru mají, ale otec by ho zabil, kdyby je vybral. Sirius a Joanne se po sobě podívali a oba unisono vyprskli smíchy právě když se vozík propadl o několik metrů níž po kolejích. To způsobilo hromadnou srážku jejich hlav a vyprsknutí Jamese, Remuse a Petera. Skřet, řídící vozík, se jen nabubřele ohlédl a zakýval hlavou nad dnešní mládeží. Trezory brali po řadě od nejnižšího čísla po největší, takže se první na řadu dostal Remus, poté Peter následován Joanne, Jamesem a naposledy si své zlato vzal Sirius.
Když konečně vyšli na denní světlo před obrovskou mramorovou bankou, všem ve váčcích cinkaly zlaté, stříbrné a bronzové mince a vzrušeně se bavili o tom jak je co nejrychleji utratit. Nejdříve nechali značné jmění v Krucáncích a Kaňourech, kde si každý koupil po jedné knize Přeměňování pro 4. ročník, Lektvary, dryáky, jedy a protijedy pro středně pokročilé, Kouzelnické formule v užití pro středně pokročilé, Černá magie a obrana proti ní pro čtvrté ročníky, Kouzelná zvířata našich krajů a jejich kouzelné schopnosti a Byliny Evropy nejkouzelnější. Poté si také koupili knihy do volitelných předmětů a když odcházeli, James ještě pořád nerudně házel připomínkami po nechutně tlusté učebnici Runy a jejich fantastická historie. Prodavačka se na něj zadívala vražedným pohledem a v Jamesových oříškových očích se objevil záchvěv strachu. Když opustili knihkupectví, nebyl James naštvaný jen na tu nebohou knihu. Náladu mu jako zázrakem o 180 stupňů otočil stejně starý chlapec v černém hábitu a se stejně černými mastnými vlasy, které mu spadaly přes obličej. Severus Snape si to šinul po kraji ulice, v rukou držel tašku plnou knih a pravděpodobně právě vyšel z obchodu madame Malkinové. Zamířil do lékárny a James toho chtěl využít, proto hlasitě oznámil svým kamarádům, že právě teď musí neodkladně navštívit lékárnu. Přidal do kroku. Snape se užuž dotýkal kliky ve dveřích vedle výlohy, kde pobíhali v akváriu bodloši pěstovaní pro své bodliny a švábi. Vedle se líně protahovaly housenky roztodivných barev a ve zdobných pouzdrech ležely nejrůznější pera, sušené kořínky, listy a květy rostlin. Ze stropu visely lahve s drcenými švábími oči, trny perutína a s dalšími surovinami k přípravě lektvarů.
"He-he-héj," uchechtl se hlasitě James za Snapeovými zády, "jdeš do svého ráje, bradavická kuchařko?" Následoval výbuch Siriusova, Peterova a Jamesova smíchu a Sirius přes hýkot Jamesovi gratuloval. Nejdřív se zdálo, že se Snape připravuje na ránu Jamesovi přímo mezi oči, potom se však velice pomalu otočil a pohlédl do Jamesových očí. James se koukl na kamarády a trochu se vypjal. Chvíli mlčeli a jen si tak nenávistně hleděli do očí. Joanne si mimoděk všimla, jak Snape zatíná prsty do sevřené dlaně, ve které držel tašky. To už však James vytahoval hůlku...
"Diffindo!" křikl a namířil na Snapeovy tašky. Ty okamžitě s hlasitým trhavým zvukem ruply a obsah – několik objemných knih, nový brk, lahvičky s inkoustem, svitky pergamenů a pytlíky s přísadami do lektvarů - se rozsypal po kočičích hlavách. Inkoust se rozlil a jedné zlověstně černé knize prasklo vázání. Snape na nic nečekal, pustil torza tašek, vytáhl hůlku a bez pronesení jakéhokoliv slova na Jamese vypálil purpurové blesky. James se nestihl obrnit štítem a kouzlo ho plně zasáhlo. Náraz ho vyvedl z rovnováhy a komicky sebou plácl na zadek. Pro Siriuse tohle bylo povelem pro to, aby se do sporu vložil. Vykročil před Jamese a chránil ho vlastním tělem s hůlkou vytyčenou v bojovém postavení proti Snapeovi, který si kouzly spravoval rozbité lahvičky a lil do nich zpět inkoust. Sirius nečekal, až bude jeho protivník vnímat to, že je pořád v bitvě.
"Expelliarmus!" vykřikl a Snapeova hůlka odlétla až kamsi za Jamese. Joanne s Remusem se po sobě podívali a svorně vykročili k Siriusovi. James už byl také na nohou a čekal až jeho kamarád vypálí poslední ránu. Zvedl hůlku do stejné výše se Siriusovou a namířil na Snapeovu hruď, když...
"Pro Merlinovy trenky, co se to tu děje?!" vyjekl dívčí nazlobený hlas. Všichni, ať už drželi hůlky, nebo ne, se otočili ke dveřím lékárny. Stála v nich středně vysoká rudovlasá dívka. Obličej měla rozzuřeně zkřivený a ze zelených oválných očí jí sršely blesky jako norskému drakovi. V rukou taky držela tašky plné potřeb do školy. Hleděla na čtveřici stojící v bojové pozici proti jednomu a těkala očima hned z Joanne hned na Jamese. Ten nelenil, spustil hůlku a rukou, kterou ji ještě svíral, si pročísl vlasy.
"Evansová," protáhl medově, když si i zbytek kamarádů uvědomili, co dělají. Sirius schoval hůlku a Joanne s Remusem se zadívali do země. Lily měla neuvěřitelně vychovatelsky rozčilený hlas...
"Potter," spíš odfrkla, než řekla Lily a naštvaně na něj zahlížela, "seber svou hůlku a táhni! Nikdo tu na tebe a tvoje kousky není zvědavý!"
"Tady Srabus vypadal zaujatě..."
"Mlč! Nebavíš mě, ty pošahaný náfuko! Jdi si zkoušet kletby na svém odrazu v zrcadle!" ječela na něj Lily. Takhle rozezlenou ji Joanne dlouho neviděla. Byla vytáhnutá do celé své výšky a i když zdaleka nebyla nejvyšší, teď je všechny převyšovala. James jakoby zarůstal do země, hleděl na Lily koutky očí a ty mu i přes tuhle situaci rošťácky jiskřily.
"Nešla bys se mnou na rande?" vyžblebtnul náhle a pohlédl na rudovlásku zpříma. Do Lily jakoby uhodil blesk, dokonce se mírně zapotácela. Zamrkala očima, jako by odháněla nějakou vidinu. Snape se zvedl od zničené knihy a pohlédl na Lily. V očích měl zvláštní neproniknutelný výraz, jakoby podvědomě radil jediné kamarádce, aby řekla ne. Lily však zřejmě radu nepotřebovala. Zpražila Jamese tak znechuceným pohledem, až se Jamesovy oříškové oči nechápavě roztáhly, popadla své tašky za uši a nabubřele si to zamířila k Děravému kotli. Snape na nic nečekal, znovu beze slova mávl hůlkou, tašky i rozsypaný majetek se zvedl do vzduchu a následoval svého pána, který poklusem dobíhal Lily. Všichni se ještě notnou chvíli dívali na Lily a na rudé vlasy poskakující sem tam po jejích zádech. Nejdřív se vzpamatoval Sirius.
"Teda, kámo," pronesl obdivně, "na to, že sis odbyl premiéru, to odmítnutí nebylo nejhorší!" James na něj koukl skrz obroučky brýlí. Chvilku se zdálo, že je snad nezdarem zklamaný, pak se jeho ústa roztáhla do úsměvu. Sirius ho pochvalně bouchl pěstí do ramene, otočili se a mířili do dalšího z obchodů, Peter je poslušně následoval. Joanne s Remusem však ještě chvilku stáli. Oběma bylo líto, že takhle naštvali Lily... vždyť ten pohled plný opovržení patřil i jim. Joanne koukla koutkem oka na Remuse. Ten se na ní díval a zdálo se, že se dívá už notnou chvilku. Jeho tmavě hnědé oči se rozostřily a zaostřily, jak se do nich Joanne dívala. Pak kývl hlavou, zvedl svou tašku s knihami a oba následoval téměř liduprázdnou ulicí své kamarády.