17. Kapitola - Dlouhá noc

Bellince jsem slíbila kapitolu, tož tu ju máš, bobe xD Po delší době, já vím, ale teď jaksi nebyl čas nejen na psaní...

Tahle kapitola je zase psána z pohledu Samanthy Samuelsové, Lynniny matky. Budeme ji následovat nocí, která byla dlouhá pro všechny, nejen pro Weasleyovy. Noc před Vánočními prázdninami, ta, při které Artura Weasleyho napadla Nagini.
Minule jsme skončili v "tiché domácnosti," kdy se Sam se Siriusem trošku chytla. Jak bude pokračovat noc na hlavním štábu plná beznaděje a strachu o život pana Weasleyho?

Postavy: Samantha Samuelsová, Sirius Black, Weasleyovic školou povinné děti, Harry Potter, Molly Weasleyová, Phineas Nigellus
Doba: před Vánočními prázdninami, 5. ročník Harryho Pottera, 6. ročník Lynette Samuelsové
Žánr: Drama

"Prapravnuku, nebo co vlastně jsi! Pojď okamžitě sem!" ozvalo se znenadání a oba nadskočili úlekem. Sirius roztáhl unavené oči a pohlédl do tmavé chodby. Náhle se zvedl a rychlým krokem vyšel z kuchyně. Sam ho následovala. Sirius vytáhl hůlku a jedním mávnutím rozsvítil celou chodbu i schodiště, které bylo po levé straně. Vyběhl nahoru a schody bral po dvou, někdy po třech. Sam běžela za ním, netušíc, kam to vlastně běží.
"Hej, ty! Budižkničemu, který se stále opovažuješ používat vznešené jméno našeho rodu!" ozval se znovu ten hlas a Sam poznala, že je mužský. Sirius se náhle vrhl doprava do dveří a společně vtrhli do malého pokoje. Na stěně tam visel starý obraz a v něm  znuděně postával jakýsi chlapík.
"Co se děje? Co, pro Merlina, Brumbál zase vzkazuje?" vyštěkl Sirius na postavu v obraze a Sam si nevšímal. Ten chlápek v obraze si však ženy v jeho domě všímal velice pečlivě.
"Ale, ale, ale," zakrákal pobaveně, "kohopak to tu, prapravnuku, máš, hm? Společnici pro dlouhé studené večery?" Chlápek se stejně krákoravě rozchechtal a Sirius po něm vrhl nenávistným pohledem.
"Buď tak laskav, Nigellusi, a zdrž se svých komentářů. Radši mi řekni, co Brumbál zase chce!" vyštěkl podrážděně Sirius. Při vyslovení poslední věty bylo z jeho hlasu slyšet zvláštní roztrpčení. Nigellus se jízlivě usmál a pak monotónním hlasem bez jakékoliv účasti odemlel:
"Artur Weasley je strašlivě ošklivě zraněn, ta jeho tlustá manželka, malí spratkové a Harry Potter přijedou k tobě domů." Sirius na něj naštvaně pohlédl.
"Odpusť si ty urážky!"
"Pro samotného Salazara, já si můžu říkat co chci!" vyprskl Nigellus smíchy.

Sirius se na něj zamračil a zakroutil hlavou.
"Vyřiď Brumbálovi, že mi bude potěšením," řekl prostě Sirius. Nigellus po něm ještě vrhl posměšným pohledem, než zmizel za rámem. Sirius se otočil k Sam.
"Slyšelas? Musíme dolů, přijdou Weasleyovi a Harry!" vyhrkl vyplašeně a vyběhl z místnosti dolů do předsíně. Vtom se ozvala rána a závěs, který visel podél stěny se rozvlnil a rozječel se hlas, který ječel i při příchodu Sam.
"Už jsou tu zas! Ti spratkové zrádce vlastní krve! Je pravda, že jejich otec umírá?" vykřikoval ženský hlas a zpoza závěsu začal vyčuhovat obraz v životní velikosti.
"DRŽ HUBU!" zaburácel Sirius a vrhl se po závěsu. Vší silou se snažil jeho konce přitáhnout k sobě. Sam k němu přiskočila a pomohla mu táhnout jeden neposlušný konec k tomu druhému a pak jekot utichl. Sirius o Sam nezavadil ani pohledem a sprintem se hnal do kuchyně, odkud slyšeli rámus. Sam běžela za ním celá vyplašená a dezorientovaná.
"Co se děje?" zeptal se Sirius okamžitě, jakmile vkročili do spoře osvětlené kuchyně. Stálo a nebo sedělo tam pět lidí, 4 zrzaví a jeden černovlasý. Sirius právě pomáhal jediné dívce s dlouhými rudými vlasy na nohy. Sam je pozorovala ze dveří.
"Phineas Nigellus říkal, že Artur utrpěl nějaké ošklivé zranění..."
"Ať ti to poví Harry!" přerušil Siriusovy ustrašené dotazy menší chlapec s protáhlým obličejem a rudými vlasy.
"Jo, sám bych si to taky rád poslechl," řekl stejným naštvaným hlasem chlapec vedle, který tomu prvnímu jako by z oka vypadl. Pravděpodobně to budou ta dvojčata, Fred a George...Všichni pohlédli na černovlasého chlapce a Sam také. Jako by před ní stál James! Bylo to tak působivé, že až málem vyjekla. Harry asi ucítil pohled někoho neznámého a pohlédl jí do očí. Jako by hleděla do očí Lily Evansové...! Harry zpytavě nadzvedl obočí.
"Jo, jasně. Tohle je Samantha Samuelsová, členka řádu, kterou jste pravděpodobně ještě nepotkali," představoval Sirius a pohlédl na Sam, která při jeho slovech vykročila do místnosti a postavila se k němu, "tohle je Fred, George, Ron, Ginny a Harry." Sirius ukazoval rukou na jednotlivé lidi stojící v kuchyni a Sam se na ně rozpačitě usmívala. Fred, jeden z dvojčat, si hlasitě odfrkl.
"Nám je jedno kdo tu s tebou v tomhle kutlochu spí, Siriusi! Jde nám o taťku!" vyštěkl a o Sam nezavadil ani pohledem. Siriusovy oči znenadání ztvrdly. Pak ale bez jediného slova pohlédl na Harryho. Oči všech se v tom okamžiku ostatně jako nějakým povelem otočily k Harrymu.
"Bylo to...Měl jsem... něco jako... vidění..." začal Harry a při celém jeho vyprávění z něj nikdo nespustil oči. Dlouhé chodby, tma a pak had, který se zakousl do Artura Weasleyho. Veškeré pocity, které Sam cítila do té doby byly tytam. Když Harry domluvil, bylo chvíli ticho. Všichni překousávali informace a Sam se cítila nepatřičně.
"Je tu mamka?" otočil se Fred k ní a Siriusovi a těkal pohledem mezi nimi.
"Nejspíš ještě ani neví, co se stalo," odpověděl Sirius. "Nejdůležitější bylo dostat vás z Bradavic dřív, než se do toho namočí Umbridgeová. Předpokládám, že Brumbál právě teď dává Molly vědět."
"Musíme ke svatému Mungovi!" ozvala se znenadání drobná rudovláska Ginny a podívala se po bratrech.
"Můžete nám půjčit nějaké pláště, nebo něco?" zeptala se naléhavě, když obhlédla situaci. Všichni tu stáli v pyžamech.
"Na to hned zapomeň, k Mungovi nemůžete jít hned teď!" krotil ji Sirius.
"Samozřejmě že můžeme, protože chceme! Vždyť je to náš taťka!" odsekl tvrdohlavě Fred.
"A jak asi vysvětlíte, odkud jste se dozvěděli, že byl Artur napaden, když to ještě nemocnice neohlásila jeho ženě?"
"No a? Co na tom záleží?" vyštěkl vztekle George.
"Moc na tom záleží, protože přece nechceme upozornit nikoho na fakt, že měl Harry vidění toho, co se stalo někde stovky kilometrů daleko!" vložila se do toho náhle Sam klidným hlasem a všichni přeskočili pohledem na ni. "Tušíte vy vůbec co by se stalo, kdyby se o tom ministerstvo dozvědělo? Ne předtím, ale právě teď, když má na Harryho spadeno a Voldemort je znovu zpět! Uvědomujete si vůbec, co by to bylo za tanec?" Všimla si, že Harry z ní nespustil oči a stále na ni překvapeně zíral. Jinak, než rudovlasí sourozenci. Fred s Georgem se tvářili, jako že je jim jedno, že na ně řve neznámá žena a co by z toho ministerstvo mohlo udělat.
"Mohl nám to přece říct někdo jiný," prohlásila dívka. "Mohli jsme to slyšet od někoho jiného než od Harryho."
"A od koho třeba?" vyjel na ni Sirius, kterému výstup Sam očividně dodal odvahu. "Tak poslyšte, váš otec utrpěl zranění, když plnil úkoly řádu a podezření je dost i bez toho, abyste jako jeho dětí věděly všechno pouhou chvilku po tom, co se všechno událo. Mohli byste řád vážně poškodit..."
"Kašlu ti na nějaký pitomý řád!" rozkřikl se Fred.
"Umírá nám taťka!" vyjekl George.
"Váš otec věděl do čeho jde a rozhodně by vám nepoděkoval, kdybyste řádu nějak zavařili!" křičel Sirius stejně navztekaně, jako dvojčata. Sam se ho snažila myšlenkami zkrotit.
"Tak to prostě je, proto taky vy v řádu nejste! Nechápete... jsou věci, pro které stojí za to zemřít a které to dokonce očekávají!"
"To se ti snadno řekne, když trčíš tady! Nevšiml jsem si, že bys ty nějak riskoval krk! Pěkně si tu vy dva sedíte a povídáte si, zatímco zbytek řádu nasazuje vlastní životy!" ječel na ně Fred, až mu přeskakoval hlas.  Ze Siriusova obličeje se vytratila i ta trocha barvy, kterou získal po vydatné večeři. Vtom si Sam uvědomila, že Sirius možná Freda chce něčím udeřit. Popadla Siriuse za ruku a pevně ji stiskla.
"Vím, že je to těžké, nemyslete si, že tohle jsme ještě nezažili. Je až nemožné dělat, že nic nevíme, ale zkrátka musíme, rozumíte? Musíme zůstat tady, alespoň dokud se neozve Molly," řekl Sirius nuceně klidným hlasem. Sam na něj pohlédla. Škubalo mu v koutku oka a rty měl pevně sevřené, opětoval však Samanthin stisk stejně, jako ona sama. Dvojčata na ně zlostně zahlížela, po chvilce však následovali dívku jménem Ginny, vysokého zrzka Rona a Harryho ke stolu a zhroutili se na židli.
"Tak je to správně," pochválil je Sirius, "a teď bychom si všichni... mohli bychom si všichni dát něco k pití při tom čekání... Accio máslový ležák!" Mávl hůlkou a ze spíže vyletělo sedm lahví máslového ležáku, které doplachtily na stůl, odstrčily prázdný talíř a postavily se před sedícími. Sam se posadila vedle Ginny a naproti ní si sedl Sirius. Všichni se napili máslového ležáku a chvíli se ozýval pouze praskot ohně v krbu a duté údery lahví dopadajících na stůl.
Tak Artur je zraněn... kolikrát tohle zažila. Zkazky, že někdo ze známých leží polomrtvý v nemocnici... ten nepopsatelný strach a bezmoc... dívala se na tu mladou dívku, mohlo jí být 15 nebo čtrnáct let. Pod zarudlýma očima měla modré kruhy a prsty kroužila po láhvi ležáku.

Vtom náhle ve vzduchu před nimi vyšlehl oheň, který jasně ozářil hrnce na sporáku i všechny kolem stolu. Když polekaně vykřikli, na desku stolu dopadl svitek pergamenu, doprovázený zlatým perem fénixova ocasu.
"Fawkes!" vyjekli Sirius a Sam unisono. Sirius se natáhl pro svitek.
"Tohle není Brumbálovo písmo... to bude vzkaz od vaší mamky... tumáš," vrazil vedle sedícímu dvojčeti pergamen do rukou a ten nahlas přečetl:
"Taťka zatím žije. Právě vyrážím k Mungovi. Zůstaňte, kde jste. Jakmile to půjde, pošlu další vzkaz. Mamka."
George se rozhlédl kolem stolu.
"Zatím žije..." opakoval pomalu. "To ale zní, jako kdyby..." Nemusel dokončovat větu. Všem to bylo jasné. Artur balancuje mezi životem a smrtí a oni s tím nemůžou nic udělat...
Sam už dlouho neseděla s takovým pocitem beznaděje a bezmoci. Většinu času proseděli mlčky a pozorovali hořící svíčku, jak se knot stále víc a více boří do rozteklého vosku a končí s životem, jako mnoho lidí, které Sam znala. Co chvilku na sebe Sirius se Sam koukli. Po pár minutách se koukali i na Harryho. Všichni tři si tam připadali jako nevítaní hosté rodinné tragédie. Jenom čekali... čekali...a vyměňovali si pohledy.

Sam měla na hodinkách deset minut po páté hodině ranní, když se dveře rozlétly dokořán a do kuchyně vpochodovala Molly Weasleyová. Sam ji sice dlouho neviděla, ale zdálo se jí, že se od té doby nic nezměnilo. Snad byla jen trochu bledá a pod očima se jí rýsovaly temnější kruhy, než kdysi. Když vešla, Fred, Ron a Harry napůl vstali ze židlí. Mdle se pousmála.
"Bude v pořádku. Teď spí. Je u něj Bill. Později ho můžeme navštívit," prohlásila zesláblým hlasem. Fred se zhroutil na židli s obličejem schovaným v dlaních. George a Ginny vstali a vrhli se k matce, zatímco se Ron pousmál a dopil zbytek ležáku. Molly se uprostřed objetí své dcery podívala za její rameno a uviděla, že v kuchyni stojí ještě jedna osoba. Sam měla unavené pomněnkové oči zarudlé tajeným pláčem, ale i přesto byly šťastné. Rty se zformovaly do jakéhosi úsměvu a Mollyina ústa se rozevřela překvapením.
"Samantho!" řekla překvapeně a vykročila jejím směrem. Její dcera se dívala za svou matkou. Sam se zvedla a usmála se na ni trochu širším úsměvem tak, jak by se zdravily přítelkyně po letech. Molly se k ní vrhla a taky ji stiskla v náručí.
"Co ty tu děláš, Samantho?" zeptala se jí Molly a prohlížela si její tvář, jako by hledala rozdíly, mezi předešlou Sam a tou novou, která se znenadání objevila na štábu.
"Vrátila jsem se, Molly," prohlásila chraptivě Sam a Molly ji opět sevřela v náručí. Když se obě ženy pustily, měly zarudlejší oči, než je měly předtím a Molly si dokonce utírala nos do kapesníku.
"Jsem ráda, že tě znovu vidím," řekla upřímně Molly a vysmrkala se.
"Snídaně!" prohlásil bodře Sirius a vyskočil na nohy. "Kde je ten zatracený skřet? Kráturo! Kráturo!"
"To je v pořádku, Siriusi," zahučela Sam a vykročila k němu. "Postarám se o to. Takže, snídaně pro osm lidí... hmm, slaninu, čaj a míchaná vejce? Můžu ještě někde schrastit opečené toasty..." Sam se vrhla ke sporáku a s ní Sirius i s Harrym, který se do toho hrnul jako by vaření přímo miloval. Nestačil však ani z příborníku vytáhnout příbory a Molly si ho odtáhla. Sam zůstala se Siriusem sama u kredence. Pohlédla mu do očí a on pohlédl na ni. Položil svou ruku na její, kterou mimochodem projížděla okraj kredence. Cítila teplo jeho dlaně. Vděčně se na ni usmál a ona pokývla hlavou, když se za jejich zády ozvala Molly. Rychle od sebe odskočili.
"Ach, Siriusi! Děkuji ti, že ses celou noc postaral o mé děti. Tobě samozřejmě taky děkuji, Samantho. Ach, moc vám oběma děkuji!"
"Jsme strašně rádi, když můžeme pomoci. Doufám, že u mě zůstanete, dokud bude Artur v nemocnici?" zeptal se Sirius s nadějí v hlase.
"Ach, Sam, Siriusi... jsem vám tolik vděčná! Podle nich si tam chvilku pobude a bylo by báječné být mu blíž... Jenže to znamená zůstat tu i přes Vánoce."
"Čím víc lidí, tím líp!" prohlásil Sirius nadšeně a bylo to tak upřímné, že se na něj i na Sam Molly zářivě usmála, oblékla si zástěru a začala pomáhat se snídaní.
"Siriusi?" zašeptal Harry, který se připlížil k Siriusovi zezadu tak, aby ho nikdo neviděl a neslyšel. Sam na něj pohlédla, ale ze slušnosti se otočila a nalila na pánvičku kapku oleje. Ohlédla se za sebe právě když Sirius za sebou a Harrym zavíral dveře spíže.
"Sam, jak ses tu vlastně dostala?" zeptala se Molly a Sam se k ní otočila.
"Zkrátka chci zase pomáhat," přiznala Sam a ztrápeně na Molly pohlédla. Molly ji objala jednou rukou kolem ramen a řekla:
"Já vždycky věděla, že se vrátíš."