Nejsi sám

Kraťounká jednorázovka, kterou jsem sepsala po opětovném přečtení HP a Half-blood Prince. Po Siriusově smrti nehraje v Harryho životě Remus nijak zvláštní roli a to je podle mě škoda. Je to přece jediný žijící přítel jeho rodičů... Jedna věc, která mě v šestce trochu mrzí, je právě nic moc velká účast Mooneyho...

Byl v domě... Muž s černými vlasy a brýlemi s hrůzou v oříškových očích na cosi hleděl: "Lily! Seber Harryho... to je on!" A pak změna...
"No tak, snad se zmůžeš na něco lepšího..." vysoký muž s tmavými vlasy se díval na něco nebo někoho. Na tváři posměšný úsměv... zelené světlo... zděšením rozšířené oči... a náhle opět změna výjevu...
"Zdržím ho tady..." zelený záblesk...
"Ne Harryho ne, vezmi si radši mě..." zelený záblesk...
Ladný propad obloukem... ještě ve vyzáblém, kdysi pohledném obličeji strach a překvapení než zmizel... on sám, stojící na stupni, v očích se zrcadlil oblouk, jeho kmotr padající za závěs...

-xXx-

Harry se probudil... stále těžce oddechoval a byl celý zpocený. Rozhlédl se po temné ložnici... hodinky na stole píply... půlnoc. Lehl si zase zpět do postele a na obličeji se mu mísil pot se slzami. Přesně před měsícem ztratil svého kmotra navždy. Přesně před měsícem propadl tím zpropadeným obloukem a už se neobjevil... jak mu chyběl jeho štěkavý smích a uklidňující slova. Pomyšlení, že už ho nikdy neuvidí, že s ním už nikdy nepromluví... nejlepší přítel jeho ztraceného otce... jeho jediná rodina... že už ho nikdy neobejme... drtilo ho to... Harry se bez okolků rozplakal. Mysl se mu stočila na jeho trpké úsměvy na Grimmauldově náměstí... jak sám a sám bloumal tím nenáviděným domem s tím, že vlastně nijak nemůže pomoct... zpropadené ministerstvo... zpropadený Pettigrew... ZPROPADENÝ VOLDEMORT! To on může za to, že ztratil rodiče... že má na čele tu nemožnou jizvu... že zemřelo tolik nevinných lidí... že zemřel jeho kmotr...

Nechápal to, ale podařilo se mu znovu usnout. Vzbudil se až v poledne. Hedvika klepala zobákem a na nožce měla přivázaný dopis. Musela přiletět v noci, protože večer tam ještě nebyla... zabloudil očima k oknu – bylo otevřené. Sova opět výhružně cvakla zobákem a Harry k ní přiskočil. Odvázal dopis. Bylo na něm jeho jméno. Rukopis v dopise mu byl matně povědomý. Malý umolousaný a zmačkaný kousek pergamenu obsahoval pouze 5 slov: "Nikdy nejsi sám. Remus Lupin."