dvacátého třetího pátý dvacet deset

Ugh. Mám na sebe vztek. Nehorázný. Takřka se nenávidím. I need a hug. Ňuf ňuf...

A nejlepší je, že ačkoliv vím, že se chovám jako debil, mluvím hovadiny a nejspíš i ubližuju (co já vím...), tak v tom pokračuju. UGH. Budu páchat násilí. Kopnu si do kuřátka. Ach jo...

Včera jsem vážně jela. Všechno, do čeho jsem se pustila, jsem posrala. Naštěstí toho nebylo moc, takže jsem toho nezničila tolik, ale to je jedno. I ty drobnosti mě dokázaly vytočit na maximum. A já vím co se to se mnou děje ale kurva nic proti tomu nedělám. Ugh.

A to bude nejspíš vše. Svůj noťák mám ráda a nechci si zničit klávesnici. Kura... to je zvláštní fakt... se cítím nějak sama... takový pocit jsem dlouho neměla... UGH!

A jsem v tom zase. Vím co říkám za hovadiny, že to třeba není pravda a takový, ale stejně v tom pokračuju. Kurváááá tohle mě nebaví. Budu si stěžovat.
Jdu si hodit na xicht obličej a za Radkou... mám starch že něco řeknu a budu se moct jít zahrabat. Nebo ona pro jistotu zahrabe mě. Ne vážně. Já. Mám. Strach. Měla bych radši zůstat doma. Pro vyšší dobro. Jsem nebezpečná.

Kuuura, to bude zas srandy až si to budu pročítat s odpstupem času. Důkaz úpadku majetelky tohoto blogu. Auč. Snad mi tu admini nezakážou přístup. Ať žije píše.cz! Viva!

Vaše Greene