15. Kapitola - 1+1=Tři?

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Takže Black... Black není smrtijedem?! Neřekl snad Harry, že Black nikdy nebyl Smrtijedem?! To ale úplně mění situaci! V tom případě... Lynn se sama pro sebe usmívala. Seděla v křesle v havraspárské společenské místnosti a nejradši by skákala radostí a křičela a... Její otec tedy doopravdy není smrtijedem... Tak tedy doopravdy to, v co doufala, je skutečností. Její otec není smrtijed! To je úžasné... ale jak to, že o tom Harry ví? Ale to je přece jasné! Určitě pátral po tom, kdo zradil jeho rodiče!
"Lynette?" kdosi ji volal jménem. Otočila se za tím hlasem. U paty schodiště do dívčích ložnic stála Cho v růžovém županu.
"Ahoj, Cho," pozdravila ji rozradostněně Lynn a vykročila k ní. V téhle euforii by dokázala i znovu se s Cho skamarádit.
"Co tu děláš?" zeptala se jí a nervózně pohodila černými vlasy.
"Já tu tak... rozjímám," pověděla jí nadšeně Lynn, "a co ty? Jak to, že nespíš?" Cho se na ni usmála. Ale nebyl to obyčejný úsměv. Celá se rozzářila a její černé oči se zaleskly.
"Víš, já už se s tebou nechci hádat. Nebaví mě kolem tebe procházet a neříct si ani pitomé ahoj. Nemám si s kým popovídat, Marietta není v tomhle smyslu zrovna ochotná..."
"Já vím," usmála se na ni Lynn. Veškerá zloba, kterou proti Cho cítila byla tentam. Teď by ji nedokázalo naštvat vůbec nic.
"Takže, kamarádky?" zeptala se se stejným širokým úsměvem Cho.

"Kamarádky," Lynn na znamení důrazu kývla hlavou. A pak, jako by někdo zavelel start! se obě děvčata popadla do náruče a se zvonivým smíchem se objaly. Rozjařeně se tak nějak dobelhaly ke křeslům u krbu a posadily se naproti sobě.
"Tak, o čem bys chtěla mluvit?" zeptala se Lynn pořád s úsměvem.
"Můžu se tě první na něco zeptat? Chodíš s Malfoyem?" zeptala se na rovinu Cho a usmívala se.
"C-cože? Jak tě to napadlo?" snažila se to zamluvit a pohrdavě si odfrkla.
"No, Marietta vás viděla," řekla prostě Cho. Lynn jako by právě někdo bodal jehly do prsou.
"V tom případě má Marietta vidiny. Já s Malfoyem nechodím!" ohradila se poněkud naštvaně Lynn a úsměv jí zmizel z tváře.
"Tak jo, promiň," omlouvala se hned Cho a trochu zrozpačitěla, "já totiž chodím s Harrym!" Cho se v křesle vítězoslavně napřímila. Nastalo hrobové ticho, které přerušovaly jen praskavé zvuky z krbu. Cho se tvářila, jako by se vznášela v oblacích. Pořád měla ten připitomělý úsměv a oči jí zářily. Lynn se naopak cítila, jako by ten někdo vyměnil jehly za pořádnou kudlu a nebo rovnou za mačetu. Srdce cítila až kdesi v krku. Dokonce se jí zatočila hlava. Nadzvedla obočí.
"Ty si děláš srandu?" zeptala se a nervózně se uchechtla. To přece nemůže být pravda! Vždyť dneska chybělo tak málo a políbili se...
"No, já vím, že tě to možná štve, ale pokud chodíš s Malfoyem..." přemítala Cho nadšeně.
"Moment, tebe vůbec nevyvádí z míry možnost, že chodím s Malfoyem?" přerušila ji nevěřícně Lynn.
"No, není to zrovna můj šálek čaje, ale hlavní je, že už nejsi volná a nemůžeš chodit s Harrym!" pověděla jí Cho jako by nic a oči jí zazářily.
"Ale já s Malfoyem nechodím a můžu chodit s Harrym," Lynn to absolutně nechápala.
"No, to je jedno! Políbila jsem Harryho a teď spolu chodíme!" zajásala Cho a zahleděla se do plamenů v krbu. Cože? Ona chodí s Harrym? Ona políbila Harryho?! To musí být žert! To se jí jenom zdá! Vždyť to ona byla celou dobu s Harrym!
"K-kdy jsi ho políbila?" zeptala se jí a snažila se zachovat klidný a nenucený tón.
"Počkala jsem na něj po BA. Mimochodem, skvělý patron, Lynn!"
"Ehm... já musím jít spát," vymluvila se spěšně Lynn a nepřítomně se zvedla z křesla.
"Počkej! Já myslela, že si budeme povídat!" slyšela za sebou ještě Choin hlas, než se jí uši zaplnily klapavými zvuky, jak její podpatky narážely na kámen schodů. Tak, to by bylo. Cho políbila Harryho, Harry políbil Cho, oba se navzájem líbali... A potom si ten zelenooký kluk přijde za ní, svádí ji, doluje z ní informace a pak ji znovu svádí! Taková drzost! A přitom se deset minut před tím líbal s Cho! Jak by tohle mohl někdo udělat?! Naštvaně se svalila na postel a rázně kolem sebe zatáhla závěsy. Jako by se proti ní oba spikli! Jistě, ušili na ni boudu. Potter se teď někde v nebelvírské ložnici směje do polštáře a Changová dole skáče radostí!

"Kde jsi byl?" zeptal se ho nechápavě Ron.
"Byl jsi s Lynette?" zeptala se dalekohledně Hermiona a Ronova vyprsknutí si nevšímala. Nevěděl co říct. Líbal se přece s Cho... ale spíš se chtěl líbat s Lynn... proboha, o čem to přemýšlí?!
"Ano," odpověděl tiše. Ron se rozřechtal a Hermiona po něm hodila naštvaným pohledem.
"A... co jste dělali?" zeptala se opatrně Hermiona a rukou se nevrle snažila umlčet hýkajícího Rona.
"Nic zvláštního... mělo by to asi zůstat mezi námi." Přece jim nemůže říct, že je dcerou Siriuse... to by opravdu mělo zůstat mezi nimi...vždyť to ještě ani on sám pořádně nestrávil...
"Nic zvláštního?" vyprskl znovu Ron.
"Ano."
"A to nebylo žádné... však víš, ééé?" Ron nepovedeně napodobil polibek. Natáhl před sebe ruce a s nechutném "ééé," vypláznul jazyk a začal jím ve vzduchu opisovat kroužky.
"Rone, jsi nechutný! Pokud nám to Harry říct nechce, musíme to respektovat!" okřikla ho naštvaně Hermiona a obličej zkřivila v grimasu znechucení.
"Opravdu jsme se nelíbali, jestli vám jde o to," přiznal Harry netrpělivě. O co jim jde?
"Aha, škoda no," řekl se smíchem Ron. Z jeho hlasu však nebyla slyšet lítost.
"Líbal jsem se s Cho," vypustil ze sebe Harry a sledoval, jak se obličeje obou kamarádů mění. Hermiona nadzvedla obočí a zakryla ústa dlaní, zatímco Ron se svalil do polštářů v rohu gauče a dusil v nich bláznivý smích. Chvíli nikdo nic neříkal, jen trávili nabyté informace a Harry se proklínal za to, že radši nedržel klapačku.
"Takže... hmm... Cho si na tebe počkala?" zeptala se po trapném okamžiku Hermiona a snažila se mluvit naprosto klidně. Ron se přestal smát a posadil se zpět do předešlé pozice.
"Ano."
"Ty draku!" vyjekl rozradostněně Ron a žďuchl ho pěstí do žeber.
"Au!"
"Rone! Uklidni se!"
"Co dělám? Harry nám dospěl, pojďme slavit!"
"Ach, Rone, proboha! Nech si ty žvásty pro sebe, buď tak laskav!"
"Já jdu spát," rozloučil se tiše Harry a zvedl se. Tohle nebude poslouchat. Je to jeho soukromí, proč se o tom vlastně rozkecával?
"Počkej, Harry! Co hodláš teď dělat?" zeptala se ho spěšně Hermiona a mimochodem hodila po Ronovi polštářem.
"No, převleču se do pyžama a půjdu spát, Hermiono," řekl nechápavě Harry a ruce zastrčil do kapes.
"Ne, ne... já myslela, co hodláš dělat s Cho?"
"J-já nevím... měl bych něco dělat?" zeptal se stejně nechápavě jako předtím a posadil se zpět do křesla.
"No, jistě, že bys měl! Určitě teď od tebe očekává, že ji někam pozveš!" pověděla překvapeně Hermiona a trochu zúžila oči. "To tě nenapadlo?"
"Hmm," zapřemýšlel naoko Harry, "nikoliv, Hermiono. Ty jsi tu expert přes mezilidské vztahy."
"Jistě, jak to jde s Krumem? Nebo spíš bych měl říct s Viktorkem?" rozřechtal se znovu Ron a ukázal na Hermionu prstem. Ta trochu zčervenala, ale Ron naštěstí, když uviděl její nahněvaný obličej, zmlkl.
"První víkend po prázdninách se jde do Prasinek. Popřemýšlej o tom," oznámila mu nabubřele Hermiona, na žádného z nich se nepodívala a odkráčela.

Greene =)

Zpět na hlavní stranu blogu