Po delší době přidávám další kapitolu NjB.
Lynn se musí omluvit profesoru Kratiknotovi za zmeškaný trest. Je však pozdě a hlídka ji odchytí. Má ale štěstí v neštěstí... Podaří se jí najít profesora Kratiknota a nebo ji najde někdo jiný? Lynn se konečně dozvídá pravdu o svém otci. Od koho?
Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Harry Potter, Draco Malfoy
Doba: 5. ročník Harryho Pottera, těsně před Vánočními prázdninami
-xXx-
Běžela prázdnou temnou chodbou. Bylo už pozdě, dávno po večerce, kterou Umbridgeová prosadila. Kdyby ji teď chytil některý z učitelů a nebo hlídkujících prefektů či primusů, nakonec by vyšla s trestem na celý měsíc. S tím si teď ale nedělala starosti. Potřebovala se co nejrychleji dostat do čtvrtého patra do kabinetu profesora Kratiknota a omluvit se mu...
Začínalo ji píchat v boku. Na chvíli se zastavila na odpočívadle hlavního schodiště a snažila se popadnout dech. Co ale profesorovi řekne? Promiňte, zapomněla jsem? Jak jen mohla zapomenout? No jistě... BA. To by zapomněl každý... Snad když řekne, že byla unavená a usnula... třeba bude profesor vstřícný. Třeba...
"Lynn?" ozval se za ní tichý hlas. Lynn úlekem nadskočila. Otočila se za hlasem. Na schodišti naproti ní stál vysoký blonďatý chlapec v dlouhém černém hábitu s temně zelenými lemy. Na prsou měl připnutý odznak Zmijozelu a pod ním se leskl velice podobný odznak, jen s velkým P uprostřed. Na druhé straně hrudi měl ještě jeden odznak, ten však nepoznávala. Ve tváři měl lehce překvapený, ale milý úsměv. Přesně ten, který patřil jen a jen jí... Lynn jen pootevřela ústa. Draco pomalu sestupoval po schodišti a šedýma očima ji probodával skrz naskrz jako rentgenem. Lynn se napřímila a vyšla mu vstříc. Obepnula paže kolem jeho krku a on ji sevřel kolem pasu. Jendou rukou ji pohladil po vlasech. Zhluboka se nadechl, jako by se chtěl uklidnit. Po chvilce, která však byla delší než obvyklá přivítání, se pustili. Draco však vypadal trochu rozčileně a pevně ji držel za ruku.
"Co tu děláš tak pozdě? Už dávno máš být ve společence. Máš štěstí, že jsem tě potkal zrovna já. Patro nad námi hlídá Crabbe s Goylem. Museli by tě nahlásit!" šeptal ve spěchu Draco a táhl ji ze schodů směrem ke společenské místnosti Havraspáru.
"Draco, počkej! Musím za profesorem Kratiknotem!" vysvětlovala mu důležitě Lynn a snažila se vyprostit z jeho sevření.
"To počká, musíš jít do společenské místnosti!" řekl neméně důležitě Draco a chytil ji ještě pevněji.
"Draco!" vykřikla Lynn a vzepřela se. Draco se k ní otočil a pohlédl jí do očí. Byl o schod níže, takže ho Lynn trošku převyšovala.
"Nepočká to do zítřka? Kdyby tě tu našli, museli by tě nahlásit..."
"Nepočká," ujistila ho zarputile Lynn a chytila ho za ruku, která se ji ještě před chvílí snažila ochránit před problémy. Draco sklopil oči a díval se, jak Lynn proplétá své prsty těmi jeho. Pohlédl jí zpět do očí a na rtech se mu objevil jemný úsměv. Lynn ho volnou rukou pohladila po tváři a políbila. Po dlouhé chvilce se od něj pomalu odtáhla. Pustila ho a sprintem vyběhla do schodů a vrazila do prvních dveří.
Musí si s Dracem znovu domluvit nějakou schůzku... kdyby mělo být po jejím, tak se nechá do společenské místnosti dotáhnout. Draco by ale musel jít s ní a tuhle noc by se do Zmijozelu nevrátil... Sama pro sebe se usmála. Vtom si ale vzpomněla, proč se tak pozdě potuluje po prázdných chodbách a nabrala kurs Kratiknotova kabinetu. Sešla ještě jedno patro, když se objevila před masivními dveřmi. Zhluboka se nadechla a bez dalšího přemýšlení zaklepala. Chvilku čekala a naslouchala, když se ale po delší době nic neozvalo, zaklepala znovu. Nakonec klepala celkem čtyřikrát, než to vzdala. Sama sobě tiše nadávala, ale nakonec si přiznala, že na Kratiknotově místě by taky neotevřela neposlušné studentce klepající na její dveře uprostřed noci. Zakroutila hlavou, otočila se a zamířila do havraspárské kolejní místnosti.
"Lynn?" ozval se za ní znovu nějaký hlas, ovšem tohle nebyl Draco... Lynette se ohlédla za sebe. Stál tam Harry a tvářil se poněkud rozpačitě.
"Harry?" podivila se Lynn a vykročila k němu.
"Šla jsi za Kratiknotem?" zeptal se stejně tiše jako předtím.
"Ano... ale asi mě má už dost," uchechtla se tiše Lynn a zadívala se do země. Harry z ní však nespustil oči. Cítila to. Prohlížel jsi ji a Lynn to trochu znervózňovalo. Najednou otevřel dveře do učebny kouzelných formulí a pokývl hlavou směrem dovnitř. Lynn si ho překvapeně prohlížela, ale jako v mrákotách překročila práh. Přešla kolem první řady lavic a opřela se o Kratiknotovu příliš vysokou katedru.
"Jak se máš?" řekl přehnaně hlasitě Harry a vypadal, jako že je sám na sebe naštvaný. Lynn se na něj mile usmála a řekla:
"Pokud nepočítám svou zkaženou pověst a předzvěst Vánoc strávených samotná v knihovně, mám se skvěle. Co ty?" Harry se pousmál.
"Fajn," teď naopak zašeptal. Udělal pár kroků vpřed a zastavil se až těsně u Lynn. Hleděli si do očí. Chvíli bylo ticho. Lynn viděla, jak se Harrymu zvedá hruď, jak zrychleně dýchal. Chtěla ho obejmout. Políbit ho... Harry se k ní naklonil a už už by se políbili... Vtom se ale rázně otočil a odstoupil od ní.
"Něco mě už delší dobu žere, víš?" řekl a obrátil se zpět k ní. Díval se Lynette přímo do očí a Lynn nedokázala uhnout. Ani nechtěla...
"Co tě žere?" zeptala se po chvilce.
"Pamatuješ si na ten večer v tom mudlovském klubu?"
"Ano," řekla po pravdě Lynn. Vlastně si říkala, že na ten den asi nikdy nezapomene.
"Tehdy ses přeřekla. Pověděla jsi mi celé své jméno," zašeptal Harry tajemně a trošku zúžil oči. Lynn mlčela. Pamatovala se na to moc dobře. Kolikrát se kvůli tomu proklínala. Ovšem, Harry nemůže nic tušit, to je absurdní.
"Jaké je tvoje celé jméno, Lynn?" zeptal se narovinu Harry. Lynn to trochu zaskočilo.
"To je přece jedno, Harry," pokusila se to nějak zamluvit.
"Není to jedno!" vyštěkl nervózně Harry a složil hlavu do dlaní. Prsty si promnul oči a pak se znovu zadíval na teď už trochu vystrašenou Lynn.
"Tvoje oči," pokračoval Harry a přistoupil blíž k Lynn, "mi někoho připomínají. Někoho blízkého."
"Netuším, koho by ti moje oči mohly připomínat," snažila se Lynn zachovat nevinný tón.
"Moc dobře tušíš, Lynn," podotkl přesvědčeně Harry a přikročil k ní ještě blíže. Lynn se nahnula nad stůl a aby to trochu zamaskovala, posadila se na něj. Chvíli bylo ticho. Nespustili ze sebe oči a málem byla i v tom šeru učebny viditelná ta pomyslná linka, která je v tom okamžiku spojovala. Harry udělal další krok k ní. Překvapoval ji. Vždycky si myslela, že to on je ten tichý a nesmělý chlapec a přitom ji teď a tady už podruhé svádí...! Harry mezitím položil své dlaně vedle Lynniných stehen tak, aby nemohla proklouznout.
"Já to vím, Lynn. Jen to potřebuju slyšet od tebe," zašeptal jí Harry do tváře. Lynniny oči se roztáhly bezmocností. Co když to opravdu může vědět? Co když nenávidí Blacka, protože zradil jeho rodiče? Co když bude nenávidět i ji? Lynn se na Harryho omluvně koukla a začala ze sebe tiše soukat:
"Pokud v mých očích vidíš nějakého blízkého člověka, tak tě zklamu, Harry. Já... hmm... jsem Blacková." Bylo ticho. Harry se soustavně vpíjel do Lynniných šedivých očí a v obličeji nenechal znát žádné známky nenávisti, či čehokoliv jiného. Najednou ji přestal hypnotizovat. Zamrkal a odvrátil se od ní. Lynn se trochu uvolnila a svěsila ramena.
"Dcera... dcera toho... Blacka?" zeptal se přidušeným hlasem Harry. Lynn se snažila vyčíst z jeho postoje co teď právě cítí. Nešlo jí to.
"Ano," přiznala tiše a raději by se zahrabala do země. Vždyť kvůli jejímu otci nežijí Harryho rodiče! Určitě se jí už nikdy nenávistí nepodívá do očí!
"Aha," hlesl po chvilce Harry a otočil se k ní. Na čele se mu objevily vrásky.
"Harry, já vím, že mě teď určitě za to, co Black udělal... udělal tvým rodičům nenávidíš... ale..." Lynn nevěděla co říct. Harry se na ni zkoumavě zahleděl.
"Black mým rodičům nic neudělal," řekl skálopevně Harry. Lynn seskočila z katedry a překvapeně povytáhla obočí.
"T-ty to nevíš? Vždyť Black je Smrtijedem... vždyť..."
"Nikdy nebyl Smrtijedem," zakroutil Harry hlavou a ve tváři se mu objevily známky... lítosti?
"C-cože?" Lynn najednou jakoby neměla v plicích dostatek kyslíku.
Najednou rána. Někde cosi bouchlo. Oba úlekem nadskočili. Tabulí vedle nich proplul Protiva a za ním se táhl jeho krákoravý smích. Všiml si dvou studentů, kteří nejsou v postelích a zastavil se. Vypočítavě si je prohlížel a pak, z ničeho nic, začal shazovat židle z lavic a křičet a hulákat, jako by hořelo. Lynn s Harrym ho okřikli ale nepomohlo to. (Jak by taky mohlo, jenže co chcete dělat?) Ohlédli se po sobě a oba se unisono vrhli ke dveřím. Ty se však otevřely, když byli v půli cesty. Na prahu stál jeden z Dracových nohlsedů, pravděpodobně Crabbe.
"Co tu děláte?" zeptal se tupě a zíral, kterak Protiva shazuje poslední židli a s kdákavým smíchem se vrhá na police s knihami.
"Organizujeme narozeninovou párty, tupče!" zavrčela Lynn a snažila se prodrat pod Crabbeovými natáhnutými pažemi. Crabbe ji však pravděpodobně nehodlal pustit. Harry mezitím vytáhl hůlku.
"Pusť nás, Goyle, nebo se budeš zodpovídat mé hůlce!" zakřičel Harry do kraválu padajících knih. Lynn si náhle uvědomila, že ten hromotluk asi vážně není Crabbe... Goyle se na Harryho podíval zamlženým pohledem a právě, když se pokusil rozezvučit své hlasivky, odhodilo ho Harryho kouzlo až ke stěně chodby, kde zůstal ležet. Na nic nečekali a oba se rozutekli každý na svou stranu.