Greene | 20. Kapitola - Volba pro Jamese

Tak, je tu jubilejní dvacátá kapitola k povídce Sladké časy Bradavic =) Věnuju ji Alkušce a Tetrušce, mým věrný čtenářkám =)

Pobertové společně s Joanne si užívají výletu do Prasinek. Co se tam stane? A co z toho všeho vzejde? Už se zdá, že začínají chápat zvěromagii a taky možná vlastní city... a kdo bude komu vyhrožovat? =D
Postavy: Joanne Leafsová, James Potter, Sirius Black, Remus Lupin, Lily Evansová, Severus Snape, Peter Pettigrew
Zařazení: Ke konci třetího ročníku Jamese Pottera

"Zítra se jede do Prasinek!" zahlaholil James jednoho rána,
kdy se setkali ve společenské místnosti.
"Musíme skočit k Taškářovi! Docházejí mi hnojůvky!" podotkl
nadšeně Sirius.
"A nechcete se raději učit?" zeptala se tiše Joanne, když
kráčeli směrem k portrétu Buclaté dámy. James se v tom okamžiku
zastavil a hleděl na Joannina záda, jako by jí tam narůstaly bodliny.
"Život není pořád jen o učení!" vyhrkl, když se k němu
otočili.
"Já vím, ale přece..."
"Musíme se taky bavit!" skočil jí do řeči James a na tváři
se mu objevil úsměv.
"Dobře, učit se můžeme i potom," zakývala hlavou Joanne a
otočila se, že projde portrétem. Vtom ji však James položil svou paži kolem
ramen a moudrým tónem pronesl:
"Jsem rád, že i ty jsi došla ke stejnému názoru, Jonnie."
Zima už byla v plném proudu. Prasinky byly zasněžené a
jednotlivé domečky vypadaly jako posypané cukrem. Medový ráj dokonce vypadal
jako horký puding, ze kterého vychází stříbřitá kouzelná pára. Fantazie
rozdováděných třináctiletých kluků opravdu neznala mezí. Sovinec v dálce
dokonce označili jako "velký šlehačkový dort prožraný od larev much, které co
chvíli vylétávají vstříc oslavenci."
Než prošli celé Prasinky a nakoupily všechny takzvaně
důležité věci, byli už všichni promrzlí na kost. Se zmrzlými tvářemi
v nekončícím úsměvu dorazili do Medového ráje. Když poněkud roztáli a byli
schopni zase hýbat svaly v obličeji, poručili si pět máslových ležáků a
posadili se ke stolu. Za chvíli už byl přes celý kvartýr slyšet bláznivý smích
celé pětice. Madame Rosmerta se dokonce na chvilku zastavila u jejich stolu a
povídala si s nimi. Musela ale potom přispěchat k přetékajícím
sklenicím ohnivé whisky.
S tichým cink cink se otevřely dveře a dovnitř
vstoupily dvě postavy. Jedna menší a druhá trochu protáhlejší. Z hlav si
sundali čepice a kabáty odložili na věšák u dveří. Joanne v těch dvou
okamžitě poznala Lily a Snapea. Snažila se na ně nedívat a tak na ně
neupozornit Jamese se Siriusem, když...
"Evansová! Taky jsi využila krásného dne k posezení
s přáteli?" vypálil na ni okamžitě James a posměšně se na ně šklebil. Lily
si ho změřila pohledem, odfrkla si a společně se Snapem si sedli ke stolu
v koutě.
Oči však nemohl odtrhnout od Lilyiných zad. Náhle se otočil a pohlédl na smějícího
se Siriuse. James se narovnal na židli a pak se pomalu a tak nějak silácky
zvedl. Pohodil rozčepýřenými vlasy a vykročil směrem ke dvojici v koutě.
Joanne si neodpustila hlasité vzdychnutí a protočení panenek. Sirius si ji
celou dobu prohlížel a když se jejich oči střetly, neubránil se úšklebku.
Joanne nadzvedla obočí.
"Ty ho necháš tady tohle dělat?" vypálila na něj a
sledovala, jak se Siriusův úsměv protahuje.
"Nechám," prohlásil klidně a napil se ze své lahve máslového
ležáku. Joanne zúžila oči a prohlížela si ho. Potom přeskočila pohledem
z něj na Remuse, který si četl jakousi knihu a nevěnoval jim pozornost na
Petra, který seděl na židli naopak a hleděl s tichým chichotavým smíchem
na Jamese, který stál vedle Lily a vyměňoval si názory se Snapem.
"Ale já ho nenechám!" řekla spíš sama pro sebe. Zvedla se ze
židle a rázným krokem si to namířila přes hospodu přímo k Jamesovi, který
se právě smál a ukazoval prstem na rudého Snapea. Pak si jí ale všiml a
posměšně podotkl:
"Áááh... ochránkyně slabých už míří..." Joanne ho sjela jedním
naštvaným pohledem a pak se omluvně koukla na Lily.
"Jamesi, nech Lily na pokoji!" řekla tiše a vyhledala
s ním oční kontakt. James se pousmál.
"A proč bych měl?"
"Protože se to blíží šikaně. Ani bych se Lily nedivila,
kdyby běžela za McGonagallovou. Ona by toho dokázala způsobit hodně, viď,
Lily?" pohlédla s milým úsměvem na Lily, které v zelených očích
zazářily rošťácké jiskřičky. Ty v Jamesových však pozvolna pohasínaly...
"Jak to myslíte?" zeptal se po chvilce, kterou strávil
nechápavým přeskakováním pohledem z Joanne na Lily a zase zpět.
"Myslíme to tak, že jsem se trochu informovala, Pottere,"
řekla medovým hláskem Lily a podepřela si rukou bradu.
"Informovala v tom smyslu, že tohle bys pro své vlastní
dobro dělat neměl," poznamenala Joanne a nevinně se na Jamese usmála. James
v obličeji zbledl. Pak však jakoby opět nalezl nit a zeptal se:
"Neměl bych dělat co?"
"Šikanovat Lily," řekla netrpělivě Joanne.
"A Severuse," ujasnila Lily. James se na ni nechápavě
podíval.
"Severuse? Severuse?" opakoval po ní posměšným tónem. "Ale
vždyť já nikoho nešikanuju, natož nějakého Severuse! Když, tak Srabuse, který
se nezmůže ani na žádnou sebeobhajobu!" Snape se zvedl ze židle a
v okamžiku už v pravé ruce třímal svou hůlku. James úlekem odskočil a
zezadu narazil do Joanne, která se skácela k zemi.
"Nepřemýšlel jsi někdy o tom proč se neobhajuji?" zeptal se
Jamese tiše a pevněji obepnul svou hůlku. James se ušklíbl a taky vytáhl hůlku.
"Protože jsi tak zabedněný, že nedokážeš vymyslet žádnou
delší větu?" zkusil posměšně James.
"A co jsem právě udělal? To někdo jiný je tu tak zabedněný a
zamilovaný sám do sebe, že si nedokáže zapamatovat co řekl někdo jiný," usadil
ho s jízlivým úsměvem Snape. Joanne na ně hleděla ze země a Lily
hypnotizovala svoji láhev máslového ležáku.
"Za to ty jsi zamilovaný tady do zrzky, viď, Snape. Ale
hodíte se k sobě, šprti. Pozvete mě na svatbu?" rozchechtal se James a
prstem znovu ukázal na Snapea, který opět úspěšně rudl. Lily pomalu zvedla
hlavu a z očí si odhrnula rudé vlasy. Pohlédla na Jamese pohledem, který
zakládal požáry. Prudce odkopla židli, která narazila do Joanniných kolen.
Ještě jednou se ohlédla po Jamesovi a s hlasitým odfrknutím odkráčela
z hostince. Všichni tři se za ní dívali a když práskla dveřmi, tak se za
ní Snape rozběhl. Joanne se konečně zvedla ze země a naštvaně a nechápavě
najednou se podívala na Jamese, který se chechtal.
"Přemýšlíš ty někdy vůbec?" vyčetla mu do tváře.
"Přemýšlím! Právě tohle byla asi nejlepší věc, kterou jsem
kdy vymyslel!"
"Co prosím?" zeptala se ho nanejvýš nechápavě. "Vymyslel?
Jamesi, tohle bylo zaručeně to nejhnusnější, co jsem kdy slyšela někoho vypustit!"
Zakroutila hlavou a odešla ze Tří košťat. Chtěla jít za Lily a omluvit se jí za
Jamese, ale netušila, kde šla. Tak se tedy teple zachumlala do kabátu a celá
naštvaná vyšla k hradu.
"Nemyslíš, že si to bereš možná trochu hodně k srdci?"
zeptal se jí o dvě hodiny později Sirius, když seděli na podlaze umývárny
Ufňukané Uršuly a učili se zvěromagii. James se právě vydal do svého pokoje pro
knížku, kterou zapomněli a kluci toho využili k vyzpovídání Joanne, která
za tu dobu neřekla ani slovíčko. Joanne se na něj koukla a nadzvedla obočí.
"Nemyslím Siriusi. Co bys dělal ty, kdyby někdo systematicky
rýpal do Jamese, Petera a nebo Remuse? Určitě by se ti to nelíbilo."
"To je pravda, ale přece jenom možná se do toho nemusíš zas
tak plést," poznamenal Sirius. Joanne, která z něj nespustila oči si náhle
uvědomila jistou věc.
"To jste opravdu oba tak zabednění? Vás opravdu baví pořád
do Lily rýt?" zeptala se tiše Joanne a prosebně k Siriusovi vzhlédla.
"No, mě to nebaví, ale Jamese očividně ano," přiznal a díval
se jí do očí.
"On asi netuší, co všechno by s tím McGonagallová
dokázala udělat, že?"
"Podle mě tuší, ale nechce si to přiznat," vložil se do
hovoru Remus.
"Víte, my se o tom bavily. Ptala se na to. Jamesovo jméno
samozřejmě neřekla, ale McGonagallová ji ujistila v tom, že by následoval
dopis rodičům a možná i zatrhnutí nějakých mimoškolních aktivit," pověděla jim
tajemně Joanne. Věděla, že James se dozví co jim řekla. Proč by se jinak takhle
vyptávali?
"Myslíš, že by dokázala zatrhnout i famfrpál?" zeptal se
opatrně Sirius. Joanne na něj pohlédla. V jeho šedivých očích uviděla
obavy. Strachoval se o svého kamaráda...
"Myslím, že v Jamesově případě, by zrovna tohle
udělala," podotkla a radši svůj pohled věnovala časopisu Moderní přeměňování.
"My se tu pořád bavíme o Lily. Jenže James uráží spíš
Snapea, než Lily, nemyslíte?" zeptal se po chvilce Remus a rázně zaklapl
učebnici přeměňování pro sedmý ročník.
"Na kom ti více záleží, Reme? Na Nebelvíru, nebo na
Zmijozelu?" zeptal se Sirius pobaveným hlasem.
"Remus má pravdu, Siriusi," usadila smějícího se Siriuse
Joanne, "nejde pouze o Lily. Jde hlavně o to, jak uráží Snapea."
"Poslyš, ty jsi nikdy Snapea neurazila?"
"Jenom když si to zasloužil! James s ním ale vyhledává
konflikty!"
"Vždyť je to neuvěřitelný blbec!"
"Možná je, to ale neznamená, že by do něj James měl rýpat!"
"Takže přiznáváš, že Snape je nehorázný magor?"
"Siriusi!"
"No tak, klid," zastavil salvu argumentů Remus a oba
oponenti se na něj podívali.
"Shodneme se na tom, že Snape není zrovna nejoblíbenějším
studentem Bradavic. Shodneme se také na tom, že James to někdy přehání... ticho,
Siriusi! A taky všichni víme, že pokud se neuklidní, nebude moct hrát famfrpál,
o co se postará naštvaná Lily... ticho, Joanne! Takže o co tu vlastně jde? Podle
mě by se do toho neměl plést nikdo z nás. Tohle by si měl James promyslet
sám ve své hlavě," pověděl jim klidně Remus. Oba dva, Sirius i Joanne, na něj
při jeho proslovu hleděli, dokonale usazeni na studených kachličkách
v umývárně a konečně zavřeli pusy. Remus si je oba přemýšlivě prohlížel a
obočí měl zvednuté.
"Máš pravdu, Remusi," ozvala se po chvilce Joanne, "já jenom
chránila Lilyina práva, stejně jako Sirius Jamesova." Znovu bylo chvíli ticho.
Všichni tři jako by ukládali nově nabytá data do mozků. Vtom se pomalu otevřely
dveře a dovnitř vpadl James s knihou v ruce.
"Páni, málem jsem se tu nedostal! Chytil mě Křiklan, že prý
proč nejsem ve společenské místnosti a kam to jdu!" zahlaholil posměšně James a
posadil se vedle Petera.
"Tak, kde jsme skončili?" zeptal se Sirius a otevřel svůj poznámkový
blok. 

p.s. možná proto že tohle je jubilní kapitola (xD) tak mě zlobil editor, proto je to nasačkovaný vlevo... ;) snad vám to neva xD
vaše Greene