13. Kapitola - Návrh

V téhle kapitole se znovu podíváme za Lynninou matkou do Londýna. Sam je doma sama, ale někdo ji přijde navštívit. Co má ten někdo na srdci? O tom bude tahle kapitola =)
Postavy: Samantha Samuelsová, Sirius Black

-xXx-

Samantha stála v kuchyni u sporáku. Vařila špagety a v hrnci vedle míchala omáčku. Tim bude mít večer až přijde z práce co jíst. Aspoň se nebude muset hnát s večeří. Když už se jí zdála omáčka dost povařená, vypnula plyn a scedila dlouhé těstoviny. Nabrala si do misky a vše pečlivě přikryla pokličkami. Popadla svůj oběd, z příborníku vytáhla vidličku a vydala se do obýváku, že si k tomu obědu zapne televizi. Sedla si na gauč, pustila televizi a dala se do jídla. Vidlička cinkala o glazuru na keramice a v televizi právě pouštěli jakýsi dokument o Kanadě. Po chvilce položila prázdnou misku na desku stolku a zahleděla se pořádněji na dokument. Krásná Kanada se svými lesy a zasněženými pláněmi...
Pff! Z krbu se ozvalo jakési zasyčení a Sam se zlekla. Pohlédla na polínka, které tam ráno naskládala. Nad nimi se vznášela usměvavá hlava Siriuse Blacka.
"Neruším?" zeptal se Sirius a mrkl na ni. Sam se neubránila úsměvu.
"Ne, ale neměl bys tu být," řekla tiše a klekla si na krbovou předložku, blíž k Siriusově hlavě.
"Jak ses celou dobu měla?" zeptal se jí a jejího upozornění si nevšímal. Prohlížel si její světlé vlasy.
"V pohodě. Tim nepojal žádné podezření..."
"Kdy má přijít?" skočil jí do řeči Sirius.
"Až večer. Proč?" nadzvedla obočí Sam a Sirius se tajnůstkářsky pousmál. Ozvalo se další pff a jeho hlava zmizela. Sam se zvedla a ani ne po deseti sekundách už z krbu vylézala celá vysoká postava Siriuse Blacka. Oprášil si z ramen prach, přitom z ní nespustil oči. Trochu ostýchavě k ní vykročil a objal ji kolem pasu. Sam obepnula paže kolem jeho krku a přitiskla se k němu. O tomhle snívala celý čas od té doby, co od ní ve spěchu odešel.
"Vážně bys tu neměl být," podotkla znovu Sam a pustila ho. Sirius se jí zadíval do pomněnkových očí a odtáhl se od ní. Ohlédl se z okna na zasněženou zahradu před domem. Nevypadal, že by se v nejbližší době zmohl na slovo.
"Proč tu vlastně jsi?" zeptala se ho Sam a nemohla z něj spustit oči.
"Leze mi to na mozek... asi jo," řekl zamyšleně a pořád se díval na zahradu.
"Co ti leze na mozek?" zeptala se opatrně Sam a naklonila hlavu. Sirius před sebou mávl rukou, jako by odháněl dotírající mouchu.
"Ale nic..." řekl neurčitě. Sam ale věděla kam tímhle tónem naráží. Byla vždycky trochu zvědavá...
"Nech toho, Siriusi a vyklop to. Šestnáct let jsem nevěděla prakticky nic, takže s tímhle tajnůstkářstvím na mě už nechoď," podotkla Sam podrážděně a Sirius se mimoděk usmál.
"Jsem dost sám, víš?" řekl po chvilce přemýšlení a otočil se k ní.
"Promiň, ale to jsi měl čekat," neodpustila si Sam pobavené odfrknutí. Sirius se pousmál.
"Pamatuješ na Fénixův řád?" zeptal se jí znenadání.
"Jistě, že pamatuju! Vždyť jsem byla jeho součástí! Proč?"
"Pracuju pro něj... no, spíše se tvářím, jako užitečný. Ve skutečnosti akorát válím šunky na matčině starém křesle," prohodil jen tak mimochodem Sirius a posadil se na gauč.
"Takže pro něj znovu pracuješ?" zeptala se překvapeně a posadila se naproti němu.
"Ano, tehdy to ale byla práce. Teď je to akorát zabírání místa," vysvětlil jí flegmatickým tónem.
"Proč..."
"Protože mě pořád hledají ti tupci z ministerstva," skočil jí do řeči Sirius a napřímil se, "proto nemůžu dělat nic užitečného! Kdykoliv bych se někde ukázal, strhla by se taková vlna nedorozumění, že by to Popletala přizdilo do té jeho malé pracovny! Ten jeho trapný zelený klobouček by se mu přilepil na tu jeho prázdnou tykev a..." hledal slova Sirius a vztekle zatínal ruce v pěst.
"No, víš, Siriusi," začala opatrně Sam a dívala se do jeho přivřených šedých očí, ze kterých sršely jiskřičky vzteku, "na jeho místě bych pravděpodobně taky zasáhla, pokud bych tě potkala na nějaké příšerně tajné misi..." Náhle se jí ve tváři objevil překvapený výraz. Sirius na ni totiž hleděl, jako by ji v životě neviděl a tvářil se, jakože ji nechápe.
"To je právě ono, Sam. Proto jsem tak děsně nevyužitý," řekl tiše, možná až trošku s lítostí, Sirius. Nastalo ticho, které rušilo jen občasné zavrznutí křesla, když se Sam zavrtěla. Proč jí tohle všecko říká? Jistě, není možné, aby plnil nějaké úkoly, kterých mají ve Fénixově řádu určitě plno po tom, co o sobě dal Voldemort zase vědět...
"Nechtěla bys přes svátky zůstat na štábu?" vyhrkl najednou tiše Sirius. Hleděl z okna na zasněženou zahradu a ve tváři neměl žádný výraz.
"C-cože?" zeptala se ho nechápavě Sam a pokusila se s ním navázat oční kontakt.
"No, jestli bys nechtěla přes svátky zůstat na štábu," zopakoval Sirius stejně nevýrazně, jako předtím.
"To myslíš vážně?" Sam byla úplně vyvedená z míry.
"Víš, jsem tam pořád sám... a na Vánoce má přijít i Harry, Jamesův syn, Sam," podhlédl na ni Sirius a rty se mu roztáhly v jemný úsměv.
"Ale Siriusi, to není nejlepší nápad... Přijede totiž Lynn..." snažila se ho v klidu přesvědčit.
"Lynn přijede?" zarazil ji překvapeně Sirius a jeho rty se roztáhly v ještě širší úsměv, ačkoliv v očích měl trochu strachu. Sam kývla.
"Může přijet taky! To by bylo úžasné!" rozzářil se Sirius a zvedl se z gauče.
"Myslíš?" zeptala se ho pochybovačně Sam. Sirius se zpět posadil na gauč a prohlížel si ji.
"Samozřejmě! Musím ji poznat! A kdo ví kolik nám zbývá času teď, když Voldemort nabírá síly..."
"Musela bych si o tom s ní promluvit... jenže hrad je hlídaný a sovy..." zapochybovala tiše, Sirius jí ale skočil do řeči.
"Brumbál už o ví o tom, že možná přijedeš. Ne, že by byl nějak nadšený, ale vyhověl mi. První jsem si myslel, že ho nemůžu o nic požádat, protože nic nedělám, ale je to přece můj dům, ne? Proč bych si nemohl pozvat hosta? A když bude o jednoho více, tím lépe!" řekl Sirius tiše a jakoby pro sebe. Šoupal nohama.
"No, to jistě můžeš, ale já bych stejně nemohla jít," namítla Sam a s pochybami se dívala na Siriuse, který si teď přemýšlivě přejížděl rukou po strništi na tvářích.
"Nechceš?" zeptal se jakoby nic. "Nebo nemůžeš?"
"Ne, že bych nechtěla... ale je to všechno takové těžké, víš... a strašně narychlo. Co bych řekla Timovi?" zeptala se Sam a přistihla se, že už přemýšlí o eventualitách.
"Něco si vymysli," usmál se na ni Sirius a postavil se, "a až budeš chtít přijít, zajdi na Grimmauldovo náměstí 12. Můj dům se před tebou ukáže." Mrkl na ni a otočil se směrem ke krbu.
"Siriusi," vydechla aniž by věděla co chce říct.
"Já vím, Sam. Pokud za mnou nechcete přijít a chceš zůstat doma se svým... mužem? Mužem... pochopím to. Možná už je pozdě, vím. Patnáct let je dlouhá doba, ale nemůžeš mi odepřít snahu. A v neposlední řadě chci vidět Lynnie. Tak nashledanou," řekl a vytáhl z kapsy letax. Hodil prášek do krbu a aniž by se na Sam podíval, zmizel v něm.