Lynn má schůzku s Harrym a má trochu strach. Je to jiné, než s Dracem. Jak bude schůzka probíhat? Stanou se Lynniny obavy skutečností? A co je Harrymu podezřelé? Název kapitoly je myslím více než výmluvný...

Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Harry Potter, Draco Malfoy

-xXx-

Lynn kráčela po cestě k Prasinkám. Bylo to zvláštní... ještě před pár hodinami se líbala s Dracem s umývárně a teď jde na rande za Potterem... proč mu vlastně pořád říká Potter? Vždyť Harry je krásnější a lépe se vyslovuje... Dracovi přece taky neříká příjmením. Sama pro sebe se usmála a trochu zrychlila v kroku. Měla jen trochu obavy z toho, aby ji nezahlédl Draco... Z toho by možná byly trochu problémy...
Konečně došla do městečka. Bylo přeplněné bradavickými studenty. Na nic nečekala a zamířila ke Třem košťatům. Před dveřmi se tlačila početná skupinka nějakých čtvrťáků, které odháněl jakýsi mrzimorský prefekt. Lynn se rozhlížela, ale Harryho nikde nezahlédla. Posadila se tedy na lavičku před hospodu a vyčkávala. Pozorovala kolemjdoucí spolužáky. Zahlédla Weasleyova dvojčata, jak se prodírají davem a v rukou nesli objemné papírové pytle plné čehosi. Jen se bála, aby nezahlédla Draca...
"Ahoj Lynette!" ozval se za ní chlapecký hlas a Lynn na lavičce nadskočila, jak se zlekla. Otočila hlavu tím směrem. Skláněl se nad ní černovlasý chlapec a usmíval se na ni.
"Ahoj Harry," opětovala Lynn jeho pozdravení a taky se usmála.
"Budeme venku, anebo si sedneme dovnitř?" řekl Harry po chvilce rozpačitého mlčení a pokynul rukou ke dveřím hostince, které teď už nebyly zabarikádované hromadou čtvrťáků.
"Radši dovnitř," pokývla hlavou Lynn. Když se zvedala, tak se nervózně rozhlédla kolem. Žádného zmijozelského však nezahlédla a tak pokračovala ke dveřím. S Harrym si sedli ke stolu pro dva u stěny hospody. Harry zašel pro pití. Lynn náhle zjistila, že má žaludek jako na vodě a že jí srdce dělá nepříjemné kotrmelce vždy, když se mu podívá do očí...
"Tak... jak to jde?" prolomil ticho Harry, když se vrátil s dvěmi láhvemi máslového ležáku.
"Skvěle," usmála se Lynn a usrkla si ležáku, "a co ty? Jak to jde s tou ropuchou?" Poněkud ustaraně se na něj koukla a Harry sklopil oči.
"Skvěle," usmál se. "S BA to pokračuje úžasně, jste den o dne lepší... Víš, dodává mi to takový zvláštní pocit..."
"Pocit, že děláš něco, co tě vnitřně naplňuje a přitom o tom nikdo nemá ani páru?" řekla tiše Lynn z vlastní zkušenosti. Harry se na ni koukl a trochu natočil hlavu.

"Ano," přiznal a potápěl se hluboko do jejích očí.

-xXx-

"Mám schůzku..."
"Páni!" vypískla nadšeně Hermiona a vrhla po Harrym obdivný pohled.
"A s kým jako?" vyptával se se smíchem Ron.
"S Lynette..." nestihl doříct.
"Jo, s tou, co se vydávala za mudlu?Jo, tak ta je pěkná..." Ron se trošku zasnil.
"Jo, s tou," přiznal Harry a zahleděl se do plamenů v krbu. Už dlouho se s ní toužil setkat. Být s ní někde o samotě... o tom se však kamarádům nesvěřil. Nesnesl by Hermioniny nadšené pohledy a Ronův neovladatelný smích. Neměl ani žádnou potřebu jim to vykládat...
"Líbíš se jí," řekla náhle Hermiona do ticha, které rušily jen opětovné Ronovy výbuchy smíchu. Harry na ni pohlédl. Tvářila se, jako by měla nějaký neodvratitelný důkaz. Nadzvedl obočí.
"Vidím to na ni. Jak se na tebe dívá a tak," objasnila mu to Hermiona.
"Ty poznáš, že po mě holka jede jenom podle pohledů?" zeptal se překvapený Ron a pohlédl na Hermionu jako by právě znásilňovala křečka.
"Ano, Ronalde," přiznala Hermiona a zakroutila hlavou.
"Tak to mi vysvětli!" řekl Ron a položil nohy na desku stolku. Hermiona po něm vrhla naštvaným pohledem.
"Je přece nanejvýš jasné, že Lynette se Harry líbí. Vy jste si nevšimli, jak po něm hází pohledy?"
"No, v tom je dobrá," přiznal Harry a vzpomněl si na ten incident, kdy si o jedno z brnění málem rozbil nos. Ron si na to očividně taky vzpomněl – znovu se bláznivě rozřechtal, až mu z očí vytryskly slzy smíchu.
"No... ano," přiznala zamyšleně Hermiona a okázale si Rona nevšímala, "jenže tady jde o to, že jí na tobě záleží. Chce, aby sis jí všiml!" Dodala mírně nakvašeně Hermiona, když se na ni Ron nechápavě zahleděl.
"Proč všiml?" zeptal se stále nechápavě Ron.
"Proboha Rone!" vyjela po něm netrpělivě Hermiona a podívala se na Harryho. Ten zase hleděl do plamenů v krbu a cítil, jak se mu třepe žaludek a rosolovatí nohy. Jeho první schůzka... Nedokázal si ani za pytel galeonů vybavit, o čem se s ní bude bavit...
"Jdu spát," ohlásil znenadání, zvedl se a vyběhl po schodech do ložnice. Skočil na postel a ještě dlouho ležel na zádech a přemýšlel. Byl rád, že ho Ron nenásledoval, i když to měla spíš na svědomí Hermiona. Nějak se mu nechtělo bavit se s ním na toto téma...

-xXx-

Lynn sklopila své oči a zahleděla se na vzorek ubrusu. Zoufale hledala nějaké téma, které by s Harrym byla schopna probírat.
"Lynn?" ozval se najednou Harry. Lynn na něj pohlédla a rty se jí mimoděk roztáhly v milý úsměv.
"Ano?"
"Pamatuješ si na ten večer v tom klubu?" rozesmál se trochu Harry a oči neodtrhl od těch jejích.
"Jak bych mohla zapomenout?" opáčila Lynette a trochu se zasnila.
"Mudlovský chlapec nápadně podobný Harrymu Potterovi se najednou objeví v mudlovském klubu a snaží se konverzovat se mnou," shrnula onu událost Lynn a oba se rozesmáli.
"Jo! Tam mě dotáhl Ron, znáš ho, ne?"
"Jo, od vidění."
"Dostal tak trochu nápad."
"Jen si představ, co by se stalo, kdyby tě tam někdo poznal..." zasnila se se smíchem Lynn a Harry se znovu přidal.
"Vždyť mě tam někdo poznal! Ty!"
"Nepoznala jsem tě," přiznala Lynn, "nikdy předtím jsem tě nijak moc neregistrovala."
"To jsi asi jediná."
"To asi ano."
"Víš, použil jsem jisté kouzlo."
"To mi došlo," usmála se Lynn.
"To mě nepřekvapuje..." Nastalo ticho. Chvíli si jen tak hleděli do očí, když...
"Tvoje oči mi někoho připomínají..." hlesl Harry spíš sám pro sebe. Lynn rychle uhnula pohledem.
"Koho?" zeptala se a snažila se být co nejméně nervózní. Harry přece Blacka znát nemůže... je přece na útěku... jejich otcové se však znali... ne, ne. To je hloupost!
"To je jedno," řekl Harry neurčitě a napil se máslového ležáku. Lynn se ulevilo.
"A co jsi tam dělala ty? Čarodějka v mudlovském klubu..." zeptal se po chvilce Harry a Lynn se tématu s radostí chytila.
"Moje kamarádka je mudla a o prázdninách tam většinou v sobotu chodíme. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem ráda, že jsem tam šla..." podotkla Lynn. Harry se usmál.
Takhle to pokračovalo dalších 15 minut. Probrali vše od famfrpálu přes školu až po obložení zdí hospody U Tří košťat. Dlouho se zdrželi právě u famrpálu a u posledního zápasu, který sehráli Puddlemerští spojenci, nejoblíbenější tým Lynette a Kuddleyští kanonýři. Spojenci vyhráli na celé čáře a Harry toho využil k zastřeným lichotkám na Lynninu stranu. Právě se smáli nad zákrokem obránce spojenců, který než aby střílel branku, raději hodil camrálem po střelci kanonýrů a to takovou rychlostí, že onen střelec musel být ošetřen hned na hřišti. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo a kanonýři dali penaltu. Právě, když se Lynn nadechovala k další ironické špičce k nohám střelce spojenců, otevřely se s tichým melodickým cink cink dveře. Lynn, jakoby cosi tušila, se otočila. Zahlédla vysokou postavu v černém plášti, delší jemné blonďaté vlasy a jiskřivé šedé oči. Mimoděk se jí rozevřela ústa. Pokusila se to však zamaskovat a vypadalo to, že si Harry ničeho nevšiml. Zvedla se od stolu jako v mrákotách.
"Promiň Harry. Je mi s tebou strašně fajn, ale musím jít... mám... mám neodkladnou práci, promiň..." vykoktala, ale na Harryho nepohlédla.
"Cože? Proč?" zeptal se a snažil se z jejích očí vyluštit cosi podstatného. Lynn se opřela o stůl a naklonila se přes něj blízko k Harrymu. Jejich rty byly od sebe maximálně 10 centimetrů.
"Zítra odpoledne po schůzce BA v deset večer v komnatě nejvyšší potřeby!" šeptla, otočila se a proplula mezi stoly. Ve spěchu si ani nevšimla výrazu v Harryho tváři. Měla vztek na Draca, že se tu právě v tom okamžiku objevil... nemohla mu to mít ale za zlé, nic přece netušil... Rozhlédla se po výčepu. Dracovu hlavu zahlédla, jak se sklání nad menu v rohu místnosti směrem ke dveřím. Vedle něj seděli ti jeho poskoci a blbě čuměli směrem k madame Rosmertě. Přemýšlela, jak se dostat ven, aniž by ji Draco viděl a aniž by to bylo Harrymu nějak podezřelé. Věděla, že ji sleduje... Prošla mezi stoly a pomalu se blížila ke dveřím. Hypnotizovala týl Dracovy hlavy. Už byla od dveří sotva dva metry... když Draco zvedl hlavu jejím směrem. Zastavila se a čekala nejhorší. Draco však tvář zabořil do dlaní a promnul si oči. S jemným úsměvem na tváři, jako že on ví něco víc, než jeho kumpáni, kteří se teď pro změnu blbě dívali na něj a cosi huhlali, se vrátil k jídelnímu lístku. Lynn na nic nečekala, vrhla se ke dveřím a vypadla z hospody.