Lynn pochopila, že není jedinou holkou v životě Harryho Pottera a že pokud ho chce získat, bude muset bojovat a v neposlední řadě zradit dlouholetou nejlepší kamarádku. Co nakonec Lynn pochopí? A jak zareagují spolužáci na její novou "image bad girl"? Co všechno za jeden den jde zvládnout? Dnes si přečtete (snad xD) polovinu Lynniného dne... =) a že to bude památný den... xD
Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Draco Malfoy, Cho Changová, Marietta Edgecombeová
-xXx-
Podpásovka! Lynn věděla, že se Harrymu líbí. Věděla ale, že se mu líbí i Cho! Ty jeho pohledy v Prasinkách, kdy se jednalo o schůzkách... Netušila ovšem, že on dokáže flirtovat se dvěmi najednou! Lynn vztekle udělala tečku v dopise pro svou matku. Vždyť je to nechutné, nehorázné a zavrženíhodné! Vždyť... Vždyť Lynn dělá to samé! Vzhlédla od dopisu a oči se jí rozšířily. Draco a Harry. S Dracem byla včera a dnes jde do Prasinek s Harrym! Dívala se z okna na pozemky. Viděla létající listy v podzimním větru... No dobrá, tedy... Když si Harry zahrává se dvěmi, ona si bude hrát se dvěma! Pořád si ale nebyla jistá, že je připravena svou hru ukázat navenek... Neustále měla pochybnosti ohledně Draca. Přece jenom je ze Zmijozelu, ačkoliv, když je s ní, tak se tak nechová... I když jí štve to jeho podlézání Umbridgeové...
S povzdychem se zvedla a zavolala si k sobě jednu ze školních sov. Přivázala jí k nožce dopis pro matku, otočila se a opustila sovinec. Jak tak kráčela přes pozemky hradu, přemýšlela o právě odeslaném dopise. Musí se jí příště zeptat na podrobnosti ohledně svého otce... možná jí přepíše nějaké poznatky ze zápisků profesorky McGonagallové. Kráčela po mostě, míjela spolužáky a nikoho si nevšímala. Ruce měla v kapsách a v jedné žmoulala kousek pergamenu. Ten pergamen byl podepsán rukou Harryho Pottera a pro Lynn to dost znamenalo.
Budu na tebe čekat dneska ve dvě hodiny odpoledne na ulici před Třemi košťaty. Mohli bychom tam zapadnout...Těším se na tebe, Lynette. Tvůj Harry.
Už zase ji u prsou hřál jakýsi kamínek, který nikdo nemohl vidět. Nikdo nic netušil... Jen ona a její svědomí. Má tam jít, nebo ne? Koho by si vybrala? Draca či Harryho? Jsou každý úplně jiný... totiž, srdce mají podobná. Oba. Oba se nechali oklamat zrádnými Lynninými pohledy. Ale co? Uvidí po schůzce s Harrym, jestli má cenu dělat oči na zelenookého a držet se šedookého a nebo naopak. Nikdy víc ji netěšilo pomyšlení, že o tom nikdo nemá ani tušení... Vytáhla zmuchlaný kousíček pergamenu a zastrčila si ho do zadní kapsy kalhot. Přece jenom, řekla si, tam je ve větším bezpečí.
Válka uvnitř Lynn, která vysílala své paprsky směrem k Changové a Parkinsonové jí dopřávala takový pocit, že si ho spojovala jen s tajnou pozdní schůzkou s Dracem na záchodcích mimo provoz ve třetím patře. Ovšem, usmála se sama pro sebe, pokud by si měla vybrat, jestli válku a nebo zopakování onoho večera, vybrala by si Draca...
Seskočila pár schodů a ocitla se na vstupním nádvoří. Bylo tam celkem prázdno. Zamířila si to do havraspárské věže. Prošla kolem nějakých zmijozelských žáků...
"Vypadni Parkinsonová!" Náhle uslyšela povědomý povýšenecký hlas. To byl přece Draco! Vzhlédla a našla si ho mezi Crabbem a Goylem. Vedle stála Pansy Parkinsonová a s žalostně uplakanýma očima vzhlížela na Draca.
"Co se ti stalo, Draco?"
"Nelíbíš se mi, to je všecko," uchechtl se blonďák a svým typickým výsměšným pohledem se podíval na smějící se Crabba a Goyla.
"Proč jsi na mě takový?" vyjekla pištivě Parkinsonová. Lynn se přiblížila do onoho uzavřeného kruhu, ve kterém probíhala hádka. Vypadala tam dost nepatřičně a zmijozelští jí to dávali vědět nechutnými pohledy. Draco jí několikrát říkal, že Parkinsonová jejich rozchod špatně bere... Jejich oči se setkaly, Draco však na své tváři nenechal znát nějaké potěšení z toho, že ji vidí. Naopak, Lynn se usmála – měla důkaz, že Draco ji poslouchá, že ji nebere jenom jako předmět. Několikrát mu totiž říkala, že by jejich románek měl zůstat skrytý aspoň pro teď.
"Protože jsi strašná kráva, Parkinsonová. Vím, že tvoje matka měla mudlovskou sestřenici," řekl potutelně Draco a opatrně mrkl na Lynn. Parkinsonová zděšeně otevřela ústa.
"O čem to... jak myslíš," štěkla po něm a hraný pištivý hlas byl ten tam. Otočila se na podpatku a odešla dlouhou chodbou. Všichni ji se smíchem sledovali, dokud nezabočila za roh. Vtom smích utichl a všichni se rozešli svým směrem. Všichni kromě Lynn, Draca, Crabbeho a Goyla. Draco se na ni díval a v očích mu zvláštně zajiskřilo. Crabbe s Goylem zase nepřítomně civěli do prázdna a čekali na Dracův povel. Lynn se začínala cítit poněkud trapně. Jemně si pročistila hrdlo, otočila se a pomalu od nich odcházela.
"Zajdu si ještě do umývárny. Počkejte na mě ve společenské místnosti," zavelel za ní Draco a ti dva kolohnáti se dali do pohybu. Lynn se sama pro sebe usmála a zvolnila v kroku. Slyšela za sebou rychlé kroky, až se před ní Draco zastavil a chytil ji za ruku. Usmíval se na ni.
"Umývárna?" zeptala se s rebelským úsměvem Lynn a kývla hlavou ke dveřím naproti. Draco ji pustil a strčil ramenem do dveří. Uvedl ji do místnosti pokývnutím hlavy se zvláštním výrazem ve tváři. Lynn kolem něj prošla a rozhlédla se. Z kohoutků tekla proudem voda a všechny dveře do kabinek byly otevřeny. Věděla, že zde přebývá jistý duch zádumčivé dívky, nikdy ji však neviděla. Jak se tak rozhlížela po té potopě, cítila, jak se k ní Draco zezadu opatrně přibližuje. Chytil ji za ramena. Pomalu sjížděl svými dlaněmi dolů po Lynniných rukou a Lynn už zase cítila, jak se jí po celém těle rozlévá husí kůže. Otočila se k němu a utápěla se v jeho hlubokých šedých očích. Vtom si uvědomila, že je mají dost podobné. Natáhla k němu ruce a konečky prstů laskaly jeho tváře přes spánek až k bradě. Na rtech se jí rozlil úsměv. Vtom ji Draco popadl za šíji a přitiskl si ji k sobě. Jejich rty byly od sebe maximálně centimetr.
"Lynette?" šeptl a letmo se dotkl jejích rtů.
"Ano?" vydechla.
"Vidělas, jak jsem odpálkoval Parkinsonovou?"
"Ano," vydechla Dracovi do úst.
"Já..." nestihl dopovědět Draco. Jazyk se zamotal do Lynniného a nehodlal už cokoliv říkat. Lynn na druhou stranu nechtěla už déle čekat. Nemohla déle čekat. Toužila Draca znovu ochutnat... Svíjeli se tam uprostřed umývárny ve vášnivém objetí. Nic, co by se toho druhého mohlo nějak dotýkat, co by toho druhého mohlo laskat, nebylo k uhlídání. Dracovy ruce zabloudily pod Lynninu mikinu a sjížděly dlouhou trať přes její záda. Lynn zabořila prsty do jeho jemných blonďatých vlasů a druhou ruku omotala kolem jeho krku. Náhle se Dracova ruka šmátralka vyprostila zpod mikiny a opatrně se posouvala dolů, až k jejímu zadku. Pevně sevřel jednu Lynninu půlku a v Lynn se spustily veškeré hormony a touhy. Buď teď nebo nikdy, jako by si řekla a obepnula Draca jednou nohou. Draco se pomalu posouval dopředu k jednomu z umyvadel. Najednou zabloudil do Lynniny zadní kapsy u kalhot. Lynn se sevřelo srdce, s vášnivými polibky to však nemělo co dělat. Odlepila se od Draca a on se na ni zvědavě a překvapeně podíval. Vytáhl ruku z její kapsy a Lynn už necítila to mystické teplo, které onen pergamen vydával. Ten pergamen, který jí poslal Harry Potter dnes ráno...
"Co to máš?" zeptal se laškovně Draco, na pergamen se však nepodíval a objal ji kolem pasu.
"Dopis... " řekla poněkud rozpačitě Lynn. Nesmí být teď nervózní! Vždyť lhát, to je tak jednoduché... Lže přece co chvíli! Ale před Dracem to bylo o něco těžší. Hlavně proto, že v rukou držel důkaz... Náhle ho popadla kolem krku a vlepila mu další polibek. Ještě vášnivější, než předtím. Křečovitě zavřela oči a vzpomněla si na jednu neverbální formulku... Láskyplně se od něj odpoutala a pokračovala ve vysvětlování.
"Je od Harryho Pottera," zašeptala mu potutelně do ucha.
"Potter ti píše?" zeptal se poděšeně Malfoy a pustil ji. Lynn se usmála, když se Draco zatvářil trochu žárlivě.
"Ne," řekla znechuceně, "našla jsem to dneska ráno na zemi ve společenské místnosti Havraspáru." Dopověděla a vyčkávala. Draco se na ni pátravě zahleděl a pak se podíval na pergamen, co držel v ruce. Po chvilce se uchechtl a odhodil pergamen na podlahu pokrytou vodou.
"Potter chodí s Changovou?" zeptal se pobaveně a na tváři se mu objevil ten jízlivý úsměv. Lynn jen pokrčila rameny a znovu Draca objala, jako by se nic zvláštního nestalo. Zabořil obličej do jejích hustých vlasů. Prsty je chvíli vískal a pak je přesunul na Lynnina záda. Jemně ji kousl do krku. Lynn se zachichotala a objala ho ještě pevněji, když...
"Ááááá..." ozvalo se z jedné kabinky a Draco s Lynn od sebe v úleku odskočili. Dveře kabinky se s třeskem otevřely a pak zase zavřely. Vrchem se k nim vrhl jakýsi duch v Bradavickém stejnokroji. Oba instinktivně o krok ustoupili. Duch se zastavil až těsně před nimi. Až v tom okamžiku si Lynn všimla, že to je duch té dívky, která tu před tolika lety přišla o život. Byla menší než Lynette i Draco, výšku jí ale dodávala ta zlověstná mezera mezi jejími podpatky a podlahou. Oči měla skryty za silnými čočkami kulatých brýlí a černé vlasy spletené do dvou copánků jí spadaly pod ramena. Měla trochu uhrovatý obličej a poněkud široký nos. Tvářila se dost naštvaně.
"Co sem lezete? A co tu pro Merlinovy chlupaté nohy děláte? Nevíte, že nechci být rušena? Áááá!" vyjekla znovu a pozpátku se vrhla zpátky do své kabinky. Draco se uchechtl.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se se smíchem.
"Já to slyšela!" vyjekl duch přidušeně z kabinky. Draco s Lynn se rozesmáli. To však ducha rozezlilo. Vyplula z kabinky a pomalu se k nim přibližovala.
"Co si myslíte? Mám vám dát co proto?" ječela na ně.
"A jak asi?" uchechtl se Draco jízlivě. Duch dívky rozpřáhl ruku, jako by chtěla dát Dracovi facku, její mlžná ruka však Dracovou hlavou jen proletěla. Draco se zapotácel a rozšířil vylekaně oči.
"Pojď, půjdeme," zavelel Lynniným směrem, popadl ji za ruku a dal se k odchodu. Duch dívky na ně vyplázl jazyk a vletěl do jednoho z tekoucích kohoutků. Lynn se neudržela a vyprskla smíchy. Na liduprázdné chodbě se zastavili a Draco na ni vyzývavě pohlédl.
"Tys jí to teda natřel," rozesmála se Lynette naplno. Draco nadzvedl obočí.
"Co jsem měl dělat? Vždyť to je duch..." vyhrkl Draco a pozoroval, jak se Lynn svíjí smíchy.
"Já nevím..." zahuhlala mezi výbuchy smíchu. Po chvilce se trochu uklidnila, pořád ale měla na rtech ten posměšný úsměv. Draco ji najednou pevně popadl za šíji. V jeho tváři se zračily zase ty jízlivé a arogantní aristokratické rysy. Nemohla se z jeho sevření vyprostit, utápěla se v jeho přivřených očích. Dostala tak trochu strach.
"Pusť mě, to bolí," vyjekla, když ji sevřel ještě pevněji. Jeho sevření však nepovolovalo. Pak se jeho obličej zjemnil.
"Máš strach?" rozesmál se teď on, Lynn přímo do očí. Náhle, jako prásknutím biče se smát přestal a políbil ji. Slastně přivřela oči a srdce dělalo kotrmelce. Odtrhl se od ní a pustil ji. Lynn obdivně zvedla obočí, otočila se na podpatku a zmizela za rohem. Přece jenom, kdyby se tam někdo najednou objevil...
Ani netušila, jak se dostala do ložnice, když celou cestu si zpětně přehrávala Dracovy dotyky. Celá šťastná si lehla do postele a zavřela oči. Sama pro sebe si gratulovala, jak úžasně zamluvila tu událost s dopisem. Musela si přiznat, že na těch pochvalách profesorky McGonagallové a profesora Kratiknota něco bude – opravdu jí kouzlení jde nadprůměrně. Sama pro sebe se blaženě usmála a šťastně objala jeden z polštářů, na kterém byl barevnými nitkami vyšit obrázek malého oslíka. Vzpomněla si na mudlovskou kamarádku Jill, od které ten polštářek dostala. Asi by jí měla napsat, co se z její naivní, nevyspělé a nudné kamarádky z internátu stalo. Její úsměv se ještě rozšířil. Měla sto chutí rozchechtat se nahlas. Vždyť právě teď prožila nádherné okamžiky se zmijozelským princem a zanedlouho, přesněji za dvě hodiny, má schůzku s nebelvírským hrdinou! Právě v tom okamžiku, kdy si v duchu přemítala, o čem se s Potterem asi bude bavit, se otevřely dveře do ložnice. Ve spěchu od sebe odhodila polštářek s oslíkem a posadila se na postel. Ve dveřích stála Cho Changová společně s Mariettou a obě na ni civěly, jako by byly svědkyněmi nějaké obzvlášť intimní činnosti. Lynn nadzvedla obočí. Obě děvčata se vyprostily z pasti prahu a nabraly směr vlastní postele. Lynn se otočil ke svému nočnímu stolku a dělala, že se v něm prohrabuje.
"Takže... ehm... musím si koupit nový brk. Co ty, Mary?" donesl se k Lynn hlasitý sykavý šepot Changové. Marietta jen cosi zabručela a oblékla si na triko svetr.
"Ehm... jak se máš?" ozval se opět hlas Changové. Teď však naplno. Lynn zvedla hlavu a pohlédla na ni. Cho seděla na posteli otočená jejím směrem. Oči měla červené a na rtech nervózní úsměv.
"Úžasně," zahlaholila Lynn a sklonila se zpět k nočnímu stolku, "co ty?"
"Mizerně..." řekla Cho tiše. Lynn se k ní otočila, v rukou třímala taštičku se šminkami od Jill.
"To je mi líto," hlesla a nohou kopla do šuplíku, aby ho zavřela.
"Nešla bys s námi do Prasinek?" navrhla mimochodem Cho a přehazovala si přes ramena bundu s emblémem Tornád. Ta otázka Lynn trochu zaskočila.
"Totiž... no, nemůžu. Mám tam schůzku," řekla Lynn a proplula mezi nimi do koupelny. Zabouchla za sebou dveře a ještě chvíli tiše stála a poslouchala. Slyšela tlumený vzlyk a pak tiché bručivé poznámky, než znovu bouchly dveře, tentokrát ty do chodby k točitému schodišti. Lynn si oddychla. Představa, že půjde na schůzku s Potterem, a za zadkem jí bude kráčet Changová, ji při nejmenším děsila. Její pohled by však stál za shlédnutí... Pousmála se a koukla se do zrcadla. Rozpustila si svrchní vlasy, které na temeni držela sponka a potřásla hlavou. Oblemovaly jí obličej. Zahleděla se do svých očí. Podivně jiskřily. Usmála se na svůj odraz a otevřela taštičku, když ji něco napadlo. Vyběhla z koupelny a kouzlem odemkla zamčený šuplík v nočním stolku. Chvíli se v něm (teď už doopravdy) prohrabovala, než konečně našla to, co chtěla. Fotka jejího otce v 17 letech! Zahleděla se do jeho očí. Jako náměsíčná prošla kolem postelí a opět zakotvila u zrcadla v koupelně. Koukla na sebe a potom na svého otce. Ta podobnost... až neskutečná. Stejné oči, stejné vlasy a stejně naznačené lícní kosti... Sklonila hlavu. Na podlahu dopadla slza. Proč jen se její otec přidal na špatnou stranu? Proč jen s ním Lynette nemohla trávit prázdniny? Chodili by rybařit a procházeli by se po lese v Sunbury... Možná by na středeční obědy chodili k Potterovým a Potterovi by zase trávili čtvrtky na obědě s Blackovými... Máma by udělala ten vynikající salát... táta by ugriloval maso... S Harrym by se procházeli po zahradě a povídali si... První slzu následovala druhá. Proč jen jí byly tyhle prosté radosti života odepřeny? Proč? Jednoduchá odpověď, která však za sebou skrývá nepředstavitelné následky – Voldemort.
Lynn se zhluboka nadechla a utřela si uslzené oči. Pohlédla na svůj odraz v zrcadle a ve tváři se jí objevil odhodlaný výraz. Pomstí se... pomstí se za to všecko, co jí Voldemort způsobil... co Voldemort způsobil i Harrymu... a spoustě dalších lidí. Ještě jednou shlédla na fotografii, než ji schovala do taštičky s líčením, které dostala od Jill. Opláchla si obličej v proudu ledové vody a nalíčila se. Vlasy si znovu sepnula na temeni, popadla kabát a sešla dolů na oběd. Když tak procházela společenskou místností, nemohla si nevšimnout opovrhlivých pohledů od většiny spolužáků... no jo, její první školní trest, který dostala před třemi dny se rozletěl po celé škole rychlostí vichřice. Vyvedla je tím z omylu... už není ta tichá, naivní holka... to je asi štvalo, či co. Možná nechápali, jak dokázala ztratit 50 havraspárských bodů za den... Lynn nad tím mávla rukou a pokračovala v cestě, jako by nic. Však co? Všichni nemusí vědět všechno.