8. kapitola - Brumbálova armáda

Jak už název kapitoly napovídá, dneska půjde o Brumbálovu armádu. Lynn má pořád nějaké pochybnosti o sobě samotné. Jak se vyvrbí? Aaano, Lynette si asi jistá nikdy nebude... A na koho bude Lynn na konci naštvaná? Válka mezi Changovou a Samuelsovou o srdce Pottera pokračuje. Co se mezi nimi zvrtne? Kdo to způsobí? Lynn má sice "záchrannou vestu" v podobě Draca, ale při pohledu na Harryho, jako by zapomněla...

Postavy: Lynette Samuelsová-Blacková, Harry Potter, Cho Changová, Lenka Láskorádová, Hermiona Grangerová

-xXx-

V Lynn se opět cosi lámalo. Netušila, co si o tom má myslet. Choina výtka v ní však zanechala hluboké stopy. Opravdu je jako její otec? Opravdu je ta špatná stránka Lynette Samuelsové prostě jen dědičná vlastnost po jejím otci? Nechce být jako její otec! Vždyť ji a matku nechal samotné! Dal se na stranu Voldemorta a zabil svého přítele... ovšem, něco uvnitř Lynn milovalo svého biologického otce, ale nedokázala si to vysvětlit. Vždyť ho nikdy neviděla na vlastní oči, nikdy s ním nemluvila... nikdy ji neobjal... A co vlastně Draco? Zmijozelský princ, jak mu s oblibou říkala. Zmijozelský... není snad právě Zmijozel baštou smrtijedů? Není snad Draco smrtijed? Podvědomě se jí oči rozšířily strachem. Ne... Draco není smrtijedem... Draco by nedokázal udělat to, co dělají oni...
"Lynette?" řekl kdosi nepřítomným hlasem. Lynn se otočila za hlasem a náhle hleděla do modrých vypoulených očí Lenky Láskorádové. Poslední dobou se s ní nikdo z havraspárských nebavil, až na Lenku. Přece jenom, většina byla zvyklá na to, že Cho je ta vedoucí, ta oblíbená a pěkná holka a že Lynn je pouze ta druhá v pořadí... A když se teď Lynn postavila na vlastní nohy a odpoutala se od Cho, většina ji zavrhla... až na Lenku. (ještě, že netušili o tajném románku havraspárské "princezny" a zmijozelského "prince"...)
"Copak?" řekla mile Lynn a povýšený tón hlasu, který s takovou oblibou používala, ji při zahlédnutí Lenčina úsměvu opustil.
"Mám ti vzkázat od Hermiony, že v pátek je první hodina obrany proti černé magii," pošeptala jí důležitě Lenka a stále se usmívala.
"Aha, bezva. Kde to bude?" zeptala se jí Lynn. Netušila, jestli bude mít odvahu se tam ukázat... když teď o tom tak přemýšlela, docela se za své chování i styděla...
"Nahoře v sedmém patře. Musíš pořád myslet na to, že se tam chceš dostat, a dveře se otevřou! Je to stejné, jako s bručivými mucholetkami.

Na ty také stačí pomyslet a hned se zjeví..." podotkla Lenka a máchla rukou ve vzduchu, jako by opravdu odháněla nějaký dotěrný hmyz.
"Díky," řekla Lynn upřímně a obdařila Lenku úsměvem. Lenka je se svou pověstí známá po celých Bradavicích... Střelenka Láskorádová... jak asi říkají Lynn? Zhluboka se nadechla a sama sobě v duchu nadávala. Nikdy jí přece nezáleželo na tom, co si o ní kdo myslí. Je sama sebou... Draco má nakonec pravdu...

V pátek odpoledne, v den, kdy se měla konat první schůzka obrany proti černé magii, seděla Lynn na lavičce na vstupním nádvoří. Kolem ní létaly listy a foukal silný vítr. Vlasy jí povlávaly. Kolem ní procházeli studenti, kterým byla dlouhá chvíle uvnitř hradu. Havraspárští, když šli kolem, se na ni koukali a cosi si šeptali. Lynn to bylo jedno. Nechtěla být uvnitř sebe tak nejistá sama sebou, že se o to prostě přestala starat. Klidně by teď před všemi běžela za Dracem i přes celé nádvoří, skočila mu do náruče a to by pak teprve koukali... a nebo by běžela za Harrym... to by byla jiná. A ještě, kdyby u něj stála Changová! To by byl teprve zážitek! A nejen pro ni! Lynn se sama pro sebe usmála, když kolem prošly havraspárské sedmačky, které se tak přátelí s Mariettou. Pobaveně si uvědomila, že se k ní chovají, jako k Lence. Lenka přece vůbec není střelená... když nejde o muchlorohé chropotaly, tak je moc fajn... a ona přece taky není vůbec blázen! No, tak je jako její otec. A co má být? Jak řekl Draco, nemůže změnit sebe samého. A ani se jí nějak nechce... Znovu se sama pro sebe usmála, teď však své vlastní nevyrovnanosti...
Zvedla se z lavičky, sebrala ze země svou brašnu a za chodu k bráně si ji přehodila přes rameno. Pomalu šlapala po schodech. Nikoho si nevšímala, prostě si šla svou cestou. Odhrnula jakýsi starý gobelín a dostala se do prázdné chodby. Prošla jí a došla až do šestého patra. Minula obraz buclaté dámy. Vedle ní stál jakýsi chlapec. Nevěnovala mu pozornost a vyšlapala schody až do sedmého patra. Když se konečně dostala před onu zeď, zavřela oči a pro sebe si tiše řekla: "Potřebuju se dostat do tajné místnosti, kde se bude konat tajná schůzka." Když oči otevřela, zeď už nebyla holá, ale zely v ní vysoké masivní dveře. Strčila do nich a ocitla se ve velice prostorné místnosti. Po podlaze byly rozházeny polštáře, jedna celá strana místnosti byla přeplněna poličkami s knihami a na další straně stály vysoké figuríny. Až teď si všimla, že na ni civí Harry, Ron a Hermiona. Usmála se na ně a pozdravila:
"Ahoj." Fascinovaně se rozhlédla kolem.
"To je všecko vaše práce?" řekla překvapeně a tvářila se, jako že to na ni udělalo obrovský dojem. Harry jen bezhlesně otevřel ústa.
"Ne, tohle je komnata nejvyšší potřeby, nebo taky příležitostná. Změní se v to, co právě potřebuješ," rozjasnila se Hermiona, protože Harry se k proslovům očividně moc neměl, "objevil ji Harry." Usmála se šibalsky Hermiona a žduchla Harryho do ramene. Lynn využila příležitosti a okouzlivě se na něj usmála. Vtom se otevřely dveře a dovnitř se nahrnuli Ginny, Parvati, Neville, Levandule a Dean z Nebelvíru a atmosféra byla ten tam. Po užaslých výkřicích "Páni!" se dal Harry do vysvětlování, čím vlastně je tato místnost a Lynn si nikdo nevšímal. Posadila se na jeden polštář dost daleko od dveří, přivolala si kouzlem jakousi knihu a dala se do čtení. Po chvilce, co všichni ostatní dorazili a usadili se na polštáře, začal Harry:
"Tak tedy. Tohle je to místo, o kterém jsme vám řekli. Myslím... myslím, že se vám líbí, ne?" Znejistěl a koukl se po studentech.
"Je to tu fantastické!" ozvala se najednou Changová a Lynn k ní stočila hlavu. No jo, ta aby se neozvala, pomyslela si. Všichni začali souhlasně mručet a Lenka potěšeně kývala hlavou. Cho zachytila Lynnin naštvaný pohled a vítězoslavně se na ni zašklebila, než se otočila zpátky k Mariettě. Harry právě vysvětloval jednomu nebelvírskému studentu něco o slídivých kukátcích a mimochodem překračoval podél stěn s knihovnami, až se zastavil před Lynn. Vzhlédla k němu a on se na ni očkem koukl. Povzbudivě se na něj usmála a on její úsměv opětoval. Jako by ji v břiše vyprskla prskavka a nohama jí projela třasavka.
"Poslyšte," pokračoval Harry a opět se rozhlédl po studentech, "přemýšlel jsem, co bychom měli dělat nejdřív a hmm..." Zastavil se a zpytavě koukl na Hermionu. Ta pohupovala ve vzduchu zdvihnutou rukou s vystrčenými ukazováčkem a prostředníčkem.
"Co je Hermiono?" zeptal se jí Harry. Hermiona se postavila a všem řekla:
"Myslím, že bychom si měli zvolit vedoucího, který by to všechno řídil..."
"Vedoucím je Harry!" skočila jí do řeči Cho a hleděla na Hermionu, jako by se zbláznila. Lynn si neodpustila tiché "pff."
"Jasně, že je vedoucím Harry," řekla a zvedla oči k těm Harryho. Harry přeskočil pohledem z uculující se Cho na Lynn a znovu se usmál, ale teď trochu nervózně. Lynn se neohlédla na Cho, ale věděla, že teď musí šílet vzteky. Vždyť Harry jí věnoval mnohem delší pohled a jsou si mnohem blíže. Na to, aby to věděla, ji znala moc dlouho, takže si tím byla stoprocentně jistá. Sama pro sebe se v duchu zasmála. Hraje dobře se vyvíjející hru... Hermiona se na ty dvě střídavě pátravě koukla, než pokračovala:
"No ovšem, ale měli bychom to potvrdit hlasováním. Pak to bude mít teprve tu správnou platnost. Takže – kdo je pro, aby byl Harry naším vedoucím?" Lynn vymrštila svou ruku a Harry se na ni zase podíval. Zelené oči mu zajiskřily a Lynn se neubránila tomu, aby ty své slastně neroztáhla. Byl tak roztomilý...
"Hmm... tak tedy, díky," řekl nervózně Harry a rudl v obličeji. Lynn se od něj nemohla odtrhnout a nechala ruku volně klesnout k bokům.
"Co je zase, Hermiono?" řekl náhle Harry a Lynn se otočila Hermioniným směrem. Hnědovláska už zase ve vzduchu pohupovala paží.
"Taky myslím, že bychom si měli dát nějaké jméno," řekla, když se znovu zvedala, "podpořilo by to tým a soudržnost... co říkáte?" Porozhlédla se, jako by všechny vybízela, aby se ozvali. Mručení vystřídala salva různých názvů organizace.
"Ministerstvo kouzel – spolčení hlupců?" přihlásilo se jedno z dvojčat Weasleyových a všichni se rozesmáli.
"Ne! Myslela jsem spíše takový název, který by hned neprozradil, co tu děláme," řekla poděšeně Hermiona a vrhla po něm káravým pohledem.
"A co Branná aliance?" ozvala se nadšeně Cho. "Zkráceně BA, abychom to mohli používat i mimo schůzky..."
"BA? Tak to rovnou Brumbálovu alianci, ne? Té se ministerstvo nejvíce bojí," řekla posměšně Lynn, ale k Cho se neotočila. Místností se ozvalo souhlasné mručení a jedno z dvojčat Weasleyových obdařilo Lynn nadšeným úsměvem a zvednutými palci.
"Jo, BA je dobré. Ale myslím, že než alianci, tak přímo Brumbálovu armádu," přidala se Ginny Weasleyová. Rázem se ozvalo další souhlasné mručení, které však bylo hlasitější, než to předtím a podbarveno smíchem, když někteří pochopili.
"To je dobrý nápad," rozjasnila se Hermiona a rozhlédla se kolem, "všichni jsou pro Brumbálovu armádu?" Zeptala se a začala počítat zvednuté paže.
"Paráda, návrh se přijímá!" řekla Hermiona, z brašny vytáhla pergamen s jejich podpisy z Prasinek, do záhlaví napsala velkým písmem Brumbálova armáda a kouzlem ho připíchla na stěnu místnosti.
"Výborně," ujal se slova Harry, když se Hermiona znovu posadila a na tváři se jí objevil spokojený úsměv, "takže, měli bychom se nějak domluvit, které kouzlo budeme cvičit jako první. Přikláněl bych se k Expelliarmus... znáte to, odzbrojovací kouzlo. Je dost lehké, spíše hodně základní, ale mě často přišlo hodně vhod..."
"Proboha..." ozvalo se protáhlým hlasem kdesi zezadu. Lynn se otočila za hlasem. Blonďatý mrzimorský chlapec obrátil oči v sloup a stejným pohrdavým hlasem pokračoval:
"Expelliarmus nám moc proti Vy-víte-komu nepomůže, mám dojem."
"V červnu mi tohle kouzlo zachránilo život," prohlásil klidně Harry a Lynn přeskočila pohledem na něj. Udělalo to na ni dost velký dojem. Už slyšela Harryho mluvit o svých činech, tehdy to však bylo spíše jako vysvětlení... ne jako fakt... Nikdo nepromluvil.
"Jestli si ale někdo myslí, že je Expelliarmus pod jeho úroveň, může se klidně zvednout a vypadnout," pokračoval stejným vyrovnaným hlasem a očkem zavadil Lynniným směrem. Ta se okázale opřela o dlaně a pozorovala ho. Nikdo z ostatních se však nepohnul.
"Dobrá, rozdělte se do dvojic a začneme s procvičováním." Lynn vyskočila a rozhlédla se po místnosti. Většina studentů už dvojici měla. Až na toho blonďatého mrzimoráka, jak si potměšile uvědomila. Lynn se otočila a pomalým krokem k němu přicházela. Když si jí všiml, zúžil oči a prohlížel si jí od hlavy po paty.
"Budeme cvičit spolu?" řekla tichým hlasem a blonďák nemohl nesouhlasit. Měl tmavě modré oči a neustále ji jimi probodával. Ačkoliv měl blonďaté vlasy, ani zdaleka se nepodobaly těm Dracovým. Měl je trochu delší a nebyly tak jemné a hedvábné (což mohla posoudit jen z pohledu.)
"Jsem Lynette Samuelsová," řekla Lynn a natáhla k blonďákovi ruku.
"Zachariáš Smith," odpověděl a hleděl na Lynninu mikinu s havraspárským erbem.
"Tak na teď. Tři... dva... jedna... TEĎ!" vykřikl Harry a celá místnost se zaplnila mísícími se výkřiky Expelliarmus! Lynn byla na Zachariáše příliš rychlá a její výkřik zazněl ještě dřív, než stačil blonďák otevřít pusu. Hůlka přistála v Lynnině natažené dlani. Zachariáš se zatvářil, jako kdyby viděl, jak ho za jeho zády pomlouvá nejlepší přítel. Lynn udělala pár kroků jeho směrem a hůlku mu podala. Bez jakýchkoliv dalších řečí si ji od ní vzal. Když se Lynn opět postavila do bojové pozice, Zachariášova hůlka znovu odletěla, teď však za jeho záda. Zachariáš po ní hodil maximálně naštvaným pohledem a odešel hůlku sebrat ze země.
"Já to dokázal! To bylo poprvé, co jsem to dokázal!" křičel jakýsi kluk z Nebelvíru, který cvičil s Harrym.
"Příště mě nech se aspoň připravit," zavrčel na ni Zachariáš a znovu se postavil naproti ní. Lynn se chtěla nějak ohradit, Zachariášova hůlka však znovu vyletěla do výše a přistála na zemi za jeho zády. Zachariáš si odfrkl a znovu se otočil za hůlkou. Lynn se neubránila úsměšku a rozhlédla se kolem. Weasleyova dvojčata se něčemu bláznivě smála a ukazovala si na shýbajícího se Zachariáše. Lynn se na ně pátravě podívala a jedno z dvojčat se na ni usmálo a zvedlo palec.
"Samuelsová," říkal výhružně Zachariáš, "nech mě se aspoň připravit! Copak je to tak těžké? Nebo máš mozek totálně zamlžený sebou?" Rýpl si do ní Zachariáš. Lynn překřížila nohy a odbojně na něj pohlédla.
"Já za to nemůžu, že jsem tak dobrá a ty tak špatný..." podotkla se smíchem a hleděla na Weasleyova dvojčata, která právě v tom okamžiku vyslala proti Zachariášovi odzbrojovací kouzlo. Zachariášova hůlka už poněkolikáté dopadla na podlahu tři metry za ním.
"No tak, kluci. Nechte toho," ozvalo se někde v půli cesty mezi Lynn a dvojčaty. Lynn se ohlédla a okázale ignorovala Zachariášovo brblání. Stál tam Harry a usmíval se od ucha k uchu. Weasleyovi se rozřechtali a ten s trochu užším obličejem řekl:
"Promiň, kámo. Zkrátka jsme se neovládli! Ten pitomec se chová neuctivě nejen k našim přátelům, ale taky k dámě." Mrkl na ni a Lynn se polichoceně usmála. Harry se na ni v tom okamžiku podíval a ona věnovala jeden úsměv i jemu. Potom k ní přišel.
"Ahoj, Lynn," řekl a hleděl jí do očí, "jak ses celou dobu měla?"
"Ušlo to. Co ty? Jak to jde v polepšovně svatého Bruta?" uchechtla se Lynn, neustále však vpíjela své oči do těch jeho zelených.
"Noo," protáhl Harry a zasmál se, "to víš, jde to. Až na ty rákosky." Nervózně popošlápl.
"Myslíš Umbridgeovou?" nadzvedla Lynn obočí. Harry mimoděk sevřel dlaň v pěst.
"Jo. Myslím ji..."
"Je až příliš zamilovaná do Popletala," odfrkla si Lynette a nadzvedla ramena, jako že takovým případům už není pomoci. "Já ti ale věřím, Harry." Dopověděla a pozvedla oči k jeho jizvě.
"Mám své důvody, proč nenávidět Voldemorta a proč se tohle učit," pokračovala Lynn a pevněji sevřela svou modřínovou hůlku.
"Jde ti to moc dobře," řekl Harry tiše a zavrtal oči do svých bot.
"Nešel bys se mnou do Prasinek?" žblebtla Lynn. Ani si pořádně neuvědomila, co vlastně řekla, dokud Harry překvapeně nepootevřel ústa.
"Eh... totiž, já..." snažila se Lynn cosi říct, ale v krku jí uvízl knedlík...
"Půjdu," řekl rázně Harry, ale v jeho očích se pořád zračilo překvapení.
"T-ty bys..."
"Ehm, ehm... Samuelsová, já jsem připraven a čekám na okamžik, abych tě mohl odzbrojit. Opravdu jsem si myslel, že smyslem této schůzky je se něco naučit, ne se vybavovat," přerušil její rozpačitý projev Smith a klepal si nově nalezenou hůlkou, která byla pokryta vrstvou prachu o dlaň. Oba se na něj podívali.
"Em..." hlesla Lynn a dívala se na Harryho.
"Ozvu se ti," řekl Harry a pokračoval v kontrole dvojic.
"No konečně," zakabonil se na ni Smith. Sotva však otevřel ústa, Lynn proti němu vyslala odzbrojovací kouzlo takovou rychlostí, že hůlka narazila do dveří a odrazila se od nich zase až za Lynn.
Cvičení pokračovalo. Lynn nedala Smithovi šanci za žádnou cenu. V hrudi ji hřál jakýsi plamínek. Plamínek naděje, že zvítězí podvědomý souboj s Changovou a dostane Harryho. Jako nějakou trofej, se kterou si chtěla vynahradit ta léta strávená v Choině stínu. Tak příští výlet do Prasinek stráví s Harrym...
"Expelliarmus!" vykřikl kdosi před ní. Na tom by nebylo nic zvláštního, dokud jí její vlastní hůlka nevyletěla z ruky a nespadla na zem za jejími zády. Koukla se za tím hlasem: Smith se vítězoslavně šklebil a ještě pořád držel hůlku proti ní.
Lynn se otočila a když chtěla hůlku zvednout, uslyšela známý hlas.
"Jsem z tebe celá nervózní, Harry. Předtím mi to celkem šlo..." Vzhlédla. Harry stál u Changové. Marietta si mířila hůlkou na rukáv hábitu, ze kterého se podezřele doutnalo.
"Nebylo to tak zlé," zahlaholil Harry a Cho se uculila, "no tak ne, bylo to hrozné. Ale sledoval jsem tě támhle odtud a vím, že předtím ti to šlo." Mimochodem mávl rukou směrem k místům, kde předtím stál a bavil se s Lynn. Uchopila hůlku a prudce se zvedla. Tak takhle? Harry flirtuje se dvěmi najednou? Cho Changová versus Lynette Samuelsová-Blacková v duelu o srdce Harryho Pottera, který si zahrává s oběmi? No fajn! Chce tady někdo válku? Pohodila hustými vlasy v drobných prstýncích a odbojně vykročila Smithovým směrem.

"Tohle bylo vážně dobré!" smál se na ně Harry na konci jejich hodiny. Lynn se snažila být v pohodě, usmívat se na něj, ale tak nějak to nešlo. Jako by jí v žaludku ležel obrovský kámen.
"Příště se musíme sejít dřív!" zakřičel kdosi zezadu.
"Dobře, takže příští středu v šest?" Mručivě se všichni rozloučili a odbelhávali se k východu. Lynn na nic nečekala, otočila se a odešla.